Noční neklid (nebo snad úklid?!)

Anotace: Tohle se mi doopravdy stalo, jenom doufám, že vám to přijde alespoň trošinku vtipný...;)

Znáte to taky? Sedíte u počítače a pomalu se vám klíží očka, ruce vám těžknou a z rádia se line pomalá uspávající hudba. Z donucení spánku se pomalu rozloučíte s těmi pár jedinci, které téměř násilím držíte on-line, aby jste si měli s kým povídat. Oni jsou nadšení a vy chvíli také. Dokud pracně nerozestelete svůj pelíšek a neulehnete do nadýchaných peřin. Pak vám to dojde- nechcete spát. Všchna únava je náhle pryč. Co teď? Prozvoníte polovinu telefonního seznamu. Sakra! Co se děje?Proč nikdo neprozvoní zpátky? Podíváte se na hodiny. Jejda, oni už jsou dvě ráno? Provokativně všechny znovu prozvoníte. Zazvoní telefon. Super máte komu napsat a podpořit ho v jeho nespavosti. Píšete rozradostněnou zprávu, která zabere všech 180znaků,ale on rozzuřeně odepíše jen CHCI SPÁT!! Dobrá tohle nevyšlo, říkáte si: "Tak zkusím alespoň něco užitečného!" Vrhnete se na úklid. Konečně se donutíte převléknout peřiny- třeba proto nemůžete usnout. Vlítnete do koupelny- utřete staletý prach z poliček. A nejen z nich i v celém bytě. Vyndáte po týdnu nádobí z myčky ("Jéééé, to máme tolik hrnečků?") a narovnáte tam špinavé, tím jí opět zaplníte. Náhle se naskytuje otázka- zapnout či nezapnout? To je to, oč tu běží. Koukáte na své dílo v podobě vyleštěné kuchyně ("Týjo... my máme i dřez?!") Vytáhnete vysavač, soucitně z něj setřete nános prachu. Počkat- nebudete přeci provokovat sousedy. Jen ať si užívaj svého spánku. Ještě něco málo poklidíte a spokojeně se díváte na svůj "výtvor". No... ale co bude k snídani? Když neusnete můžete jít stepovat před nejblížší krám. Ale když usnete?!? Dobře, prohldáte ledničku, copak se tam asi schovává? Hmmm hmmm hmmm.... nic moc. Uděláte si toasty. Plni štěstí se vrátíte do svého pokoje. ale zděšeně stojíte ve dveřích. Fůůůůůůůj! Celou dobu uklízíte byt a úzkostně se snažíte vyhnout pohledu do své "bažiny" (znalci M.A.S.H.e pochopí). Židle není k nalezení pod hromadou oblečení, stoleček zavalen knížkama a psací stůl učením (ehm... i když už jsou nějakej ten čas prázdniny). Navážete oční kontakt se svým "kosmetickým koutkem" ten je doprovázen vykřikem, k sakru! Máte otevřené okno, no snad vás nikdo neslyšel. Proderete se k židli. O nic nejde, jen to naházíte do skříně. Začnete otvírat skříň. Vtom si vzpomenete- Ne! Jen ji neotevírat- to už je však pozdě a všechno na vás vypadne. No jo, na úklid skříně se chystáte už celej měsíc. Nikdy byste neřekli, že toho oblečení máte tolik. Vzdáváte se. Oddaně si leháte do postele. Vždyť to oblečení nikam neuteče, nebo snad jo?