Návštěvnost
PÍŠU O SOBĚ?
PÍŠU O SOBĚ?
Anotace: @&@ Tato úvaha není psána jako reakce na něco konkrétního. Myšlenkou o jejím sepsání se zabývám již déle, dnes jsem si na ni jen udělal trochu času.
PÍŠU O SOBĚ?
Když jsem téměř před třemi lety objevil Liter, byl to pro mě malý zázrak, že můžu sdílet s podobně založenými lidmi svoji letitou zálibu v psaní, která ve mně po většinu života spíš jen tak latentně dřímala a projevovala se především v těch nejvypjatějších okamžicích, kdy jsem potřeboval svěřit papíru nějaký svůj přetlak. Psal jsem celý život prakticky jen do šuplíku, pouze výjimečně jsem se odvážil nejen složit, ale i předat někomu své zamilované verše. Jen coby gymnazista jsem pár svých literárních pokusů umístil pod pseudonymem ve studentském časopise, který nám kupodivu dovolili počátkem normalizace na škole vydávat a který se věnoval studentské tvorbě. Dvě spolužačky se možná i díky tomu časem staly docela uznávanými básnířkami, jejichž verše vyšly knižně či časopisecky. Já však takové ambice ani tenkrát neměl, žádné soutěže jsem neobesílal a nijak jsem se nesnažil se psaním „prosadit“.
Přesto jsem i nadále měl občas potřebu „tvořit“, zejména během studia vysoké školy, ale i později, často to bylo motivováno nutností svěřit se se svými pocity alespoň papíru, když už to nešlo nikomu jinému sdělit. Byla to vlastně jakási moje „třináctá komnata“, do níž jsem si ukládal své smutky, radosti, bolesti, jakési mé druhé já, o kterém prakticky nikdo až donedávna nevěděl. A ačkoliv většina této tvorby byla hodně ovlivněna subjektivním prožíváním mého vnitřního světa, ale i toho okolo mě, přesto jsem to i pro sebe vždy pojímal jako literární tvorbu, která by měla mít obecnější přesah i mimo mě samotného, ne jen jako nějaký svůj veršovaný deníček. Naopak můžu říct, že potřebu zaznamenávat svůj život archivním způsobem jsem nikdy neměl, dokonce mě nebaví ani prohlížení starých fotografií a možná jen můj pořádkumilovný přítel ví, v jaké krabici jsou někde naházené. Byť jsem se tedy vždycky styděl jít se svou tvorbou na veřejnost, stejně jsem podvědomě toužil někdy zjistit, zda by oslovila i někoho jiného, než jen mě samotného.
Všechno se ale kamsi posunulo ve chvíli, kdy jsem začal publikovat na Literu. Po určitou dobu jsem zde umísťoval pouze svou starší tvorbu, ale pak jsem dostal chuť psát cíleně pro Liter a nakonec to dopadlo tak, jak to dopadlo – skoro každý den sem něco zavěsím, z psaní se mi stala doslova vášeň, kterou jsem jednu chvíli ani neuměl dost dobře krotit. Teď už jsem snad z „nejhoršího“ venku a beru to nutkání i sám sebe s větším nadhledem, alespoň doufám. Chtě nechtě ale neustále číhám na inspiraci, která jde kolem mě, zapisuju si různé nápady a pak se je snažím vhodnou formou ve volné chvíli zpracovat anebo si jen tak sednu, zakoukám se někam do dáli a většinou cosi neznámo odkud přiletí, napíšu první verš a naráz se přede mnou začne rozvíjet další text, až jsem kolikrát překvapený, kam to následně doputuje. I ta forma se většinou zvolí nějak sama, nechávám to na momentální intuici, zda si to řekne o rým či ne apod. To dílko pak nějak ožívá už vlastním životem, často se ani necítím být oním „ždímaným“ subjektem, byť kolikrát volím opět spíš intuitivně, možná kvůli většímu účinku, „ich formu“.
Nepíšu ale rozhodně osobní deník a pokud v textu nechávám promlouvat ať už své vlastní životní zkušenosti, pocity, nálady, tak ale i ty odpozorované ze svého okolí, snažím se do subjektů svých textů vciťovat, stávám se jimi, ale jen v těch slovních spojeních a verších samotných, nejsem to v pravém slova smyslu já, alespoň z jisté části ne. Myslím si totiž, že díla, která nenahrazují osobní deník autora, se nepíší proto, aby čtenář při jejich vlastní reflexi přemýšlel především o autorovi, ale naopak aby přemýšlel především sám o sobě. Alespoň já to tak mám, a to nejen jako čtenář, ale i jako autor. V mých textech zpravidla nejde o mou potřebu se někomu vyzpovídat, snažím se o obecnější přesah. Svůj osobní mikrosvět považuji za zcela intimní záležitost a je jen velmi málo lidí, které do něj opravdu naplno vpustím. A to se týká i Literu. Nejsem zde proto, abych tu brečel sám nad sebou nebo se naopak sám sebou jakkoliv opájel – nezajímají mě do značné míry ani osobní nářky druhých, zajímá mě vždy především ten obecnější přesah. Zajímá mě literatura, tvorba, poselství - nikoliv drby, když to řeknu hodně bez obalu. Píšu to samozřejmě v jisté nadsázce, abych zdůraznil kontrast mezi tím, co je podle mě smyslem tvorby, a tím, jak občas možná každý z nás má tendenci ztotožnit si napsané s osobou autora, tím spíš, pokud se tu už takříkajíc známe trošku blíž. Někdy se mi i špatně odpovídá na komentáře, které se mě snaží chlácholit apod. Vězte, že jsem ani jednu báseň v životě ještě nenapsal kvůli očekávanému chlácholení a konejšení, fakt! Ani jednu jedinou!!! :-D
Tož asi tak. Píšu tedy o sobě? Nejspíš píšu „i“ o sobě, ale doufám, že ne prvoplánově a že ti, kteří v mých textech chtějí hledat cosi i o mně samotném, dokáží číst mezi řádky a hlavně za nimi. V tom prvním plánu by si o mně mohli vytvořit poněkud zavádějící představu. Ale stejně úplně nejraději mám, když v komentářích poznávám inspirativní hloubku zajímavé osobnosti čtenáře – kolegyně či kolegy autora, jeho vlastní reflexi textu, spíš než svůj zprohýbaný odraz v byť třeba i v dobrém úmyslu nastaveném zrcátku. ;-)
Praha, 7.11.2015
https://www.youtube.com/watch?v=h-BuwWXZ6wg
Komentáře (41)
Komentujících (15)
Doporučit
TiskDobrý den, chci Vám poděkovat, že jsem na Literu mohla přečíst tuto Vaši úvahu, její obsah i kultivovanost (včetně pravopisu) a otisk upřímné lidskosti. S přidanou hodnotou ve vlákně.Teď ještě to básnické střevo a zrno od plev, abych v tom počátku zde sebe samu strávila. Poskytl jste mi zamyšlení hodnou sebereflexi. Mějte se pěkně, v úctě V.
28.05.2020 07:11:15 | Vivien
Děkuji, Vivien, za tak osobní reflexi, která mě samozřejmě nemůže nepotěšit :-) Cítím z ní velké pochopení a empatii k tomu, co jsem chtěl sdělit. A v neposlední řadě mě těší, že ta úvaha si našla vnímavou čtenářku i po téměř pěti letech od jejího zveřejnění - to na Literu není vůbec obvyklé a je fajn vidět, že všechno nemizí úplně v nenávratnu už po pár dnech od publikování, děkuji :-) A jen jako poznámku na okraj - zde na tomto serveru je nepsaným zvykem si mezi sebou tykat. Nyní jsem se tomu pečlivě vyhnul, abych nebyl nezdvořilý, ale napříště bych poprosil o tykání, je-li to jen trochu možné. Právě proto, abych nemusel být opět tak opatrný a příliš mě to znovu nesvazovalo - i za to předem děkuji ;-)
28.05.2020 11:36:17 | Amonasr
Pěkný podvečer Amonasre, ano, křestem zde už jsem prošla ... Jsem Vivien a těší mě. Děkuju za vřelé přivítání i přívětivou odezvu, Literem prověřené tykání beru. Těším se, na nové poznání, zamyšlení, radost, krásu. Ať i tobě.
28.05.2020 20:25:28 | Vivien
Tak děkuji za potykání Vivien a i mě těší! Příjemný večer i Tobě! :-)
28.05.2020 20:28:29 | Amonasr
Jsem ráda, že jsem našla Tvé řádky, vím, že jsem tu správně, dékuju.
31.10.2017 16:32:18 | Iva Borecká
Je mi ctí - děkuju :-)
31.10.2017 18:52:05 | Amonasr
máš to něco... a to je nesmírně důležitý... ať je to jakkoli...
10.02.2016 00:42:39 | zelená víla
Děkuju - zaplaťpánbu je nás víc, Tebe nevyjímaje... :-)
10.02.2016 10:05:08 | Amonasr
Z tvé úvahy cítím značné zkušenosti a moudra předaná životem, za mě ST :).
10.02.2016 00:06:46 | boneslash
Díky za Tvé přijetí, vážím si ho :-)
10.02.2016 00:25:01 | Amonasr
Píšeš zajímavě a proto Tě lidé čtou, jen tak dál.Mě nečtou zdaleka tolik, ale přeci mám své čtenáře a jsem za ně rád, snad jen, že mi už dlouuuuho nedávají bodíky:-).Já jsem však vytrvalý:-), a kvůli bodíkům taky nepíšu, to bych už musel dááávno přestat psát, chce to prostě jenom vytrvalost:-)
12.11.2015 15:14:01 | Jeněcovevzduchukrásného
Díky, příteli, vážím si toho, že mě čteš. I já Tě ovšem rád čtu, líbí se mi, že si na nic nehraješ a píšeš jak to opravdu cítíš. A často i mně z duše - v otázce imigrantů se sice s Tebou zrovna úplně ve všem neshoduju, ale Tvým obavám rozumím a vím, že z Tebe nemluví apriorní nepřátelství vůči jinak cítícím, věřícím nebo smýšlejícím či znevýhodněným. A to je vždy dobrý základ k diskuzi a hledání východisek. Takže i Tobě přeju - jen tak dál. (Akorát zrovna do diskuzí o podstatě imigrantské krize se tu vědomě nezapojuji, protože to je příliš náročné téma přesahující možnosti zdejších komentářů, kde to bez zjednodušování zkrátka nejde. Tak závažné téma ale není pro zjednodušené postuláty bohužel vhodné - ani z jedné strany) ;-)
12.11.2015 17:33:57 | Amonasr
Moc zajímavá úvaha, ve spoustě věcí s ní souzním. A myslím, že svým způsobem píše o sobě každý, protože do toho psaní vkládá sebe, jak taky jinak. Ale někdo to dělá pokorně, což je tvůj případ, a někdo zase jinak.
Taky jsem ráda, že jsem před nějakým časem zabrousila na liter a něco sem dala a zatím tu zůstala...
08.11.2015 18:03:14 | A42
Děkuji za souznění, jehož si vážím :-)
09.11.2015 10:11:35 | Amonasr
...všichni píší a nepíší o sobě...;-)...moc hezká promluva, přímo filozofická...jak se říká "každé dobré dílo je i výchovné", to je pro mě ten "obecný přesah". Prostě ti to něco dá.
07.11.2015 22:00:50 | bogen
Díky Bogene, dobrá myšlenka, se mi zdá… :-)
08.11.2015 16:46:36 | Amonasr
já bych řekla, že jsi načuchlej člověčinou:-)
07.11.2015 19:49:33 | básněnka
Tohle může někomu znít i jako nadávka (člověčina asi není všude zrovna v kurzu), mně ale ne ;-)) A pokud se to tak jeví Tobě, vrním si blahem, díky… :-D
08.11.2015 16:46:13 | Amonasr
Ono to psaní a cesta k němu jsou složitější, než se zdá a rozhodně je to téma k zamyšlení. Asi každý má potřebu se svým způsobem vyjádřit - jde o to, jakou formou, přičemž před některými z těchto forem v úctě přešlapujeme a fascinuje nás jak brilantnost provedení, tak idea sama... bez ohledu na to, zda se jedná o hudbu, literaturu, a tak dále, a tak dále.
Někteří - abych zamířil na opačný pól spektra - se omezí na více či méně úsměvná sgrafita či výkřiky psané s četnými pravopisnými chybami na zdech WC, potažmo na lavičkách v parku či autobusových zastávkách; kupříkladu, jeden můj známý se baví tím, že podobné perly fotografuje a katalogizuje, což je, podle mého názoru, dosti specifický, avšak interesantní koníček :-)
Já se ke tvorbě dostal vlastně také postupně... první pokusy jsou, chválabohu, dávno ztraceny a ty poslední, jak doufám, daleko přede mnou :-)
V současnosti je to tak, že občasné nápady zaznamenám a v patřičný okamžik, to jest v určitém rozpoložení, se spojí v určitou kostru, která se posléze "obalí" masem a poté se už jen váží slova a tříbí sloh. Někdy to jde lépe - a někdy je lépe raději nepsat :-)
Každé dílo žije především počtem svých čtenářů... autor potom žije díky komentářům, které by měly obohatit nikoliv autorův šovinismus, ale rozhled... a občas i nadhled. Komentář, který je přínosem pro autora, je vlastně takové dílo v malém :-)
07.11.2015 19:29:15 | paulmatthiole
Děkuju za další pěkný komentář – nejenže je inspirativní, ale nutí i k novému zamyšlení. I ty nápisy na WC přinášejí jiný úhel pohledu – hranice umění jsou dnes opravdu asi hodně setřené a byť zrovna tyhle výtvory bych asi za umění ještě nepovažoval, jejich katalogizace a zasazení do nějakých kontextů asi už může mít charakter jakési výpovědi, která se může asi stát i uměním od té doby, co ho Duchamp tak zrelativizoval a postavil na hlavu :-D
I to „obalování kostry“ jako tvůrčí proces mi zní zajímavě a myslím, že už jsem taky podobným způsobem občas něco napsal.
Autorův šovinismus – hezký výraz :-)
08.11.2015 16:45:24 | Amonasr
"zašroubovaný šroub":-)
-navenek šestiboký hranol
-když se ale vyšroubuje, objeví se závity, ukáže se, jaká je jeho celková délka, zkrátka všechno, co bylo dosud skryté...
...hlavní ale je to, k čemu tam vlastně je, co spojuje...:-)
-básně (či jiné "dobré" texty), by měly spojovat (lidi? myšlenky?), aby nakonec každého (různou silou) poplácaly po zádech a s úsměvem jej poslali do světa...tak jako ty tvé..:-)
taktéž jsem rád, že píšeš a já mohu být u toho;-) děkuji:-)
...jo a do mobilu si taky zapisuju poznámky (fast notepad se to jmenuje)..:-D
07.11.2015 18:40:52 | GiovaniDaVinci
A opět bych se musel opakovat, že bych se znovu zeptal – a je Ti opravdu teprve dvacet…? :-D
Ta myšlenka o spojování lidí je mi hodně blízká – možná proto je mi blízká i Tvoje poezie, že to z ní cítím :-) A jsem taky rád, že Tě můžu číst – pro mě je obzvlášť osvěžující i to, když u některých mladých autorů vidím, že nemají potřebu se stádně stylizovat do pózy a manýry jakéhosi cynického nihilismu, který možná jiným připadá tak strašně „in“ a módní. Naštěstí je vás tu víc takto nepoddajných a to je fajn, zvlášť když nechybí i talent ;-)
Já vlastně doufal, že z těch reakcí bude vynechána má osoba a diskutovat se bude spíš o tom, do jaké míry tu píšeme opravdu o sobě samých a zda očekáváme víc reakce ke své osobě nebo ke svému dílu. Ale asi jsem ten osobní úvod k stěžejnímu předposlednímu odstavci trochu přepískl :-D Nicméně každé přátelské zamrkaní samozřejmě potěší, ne že ne, díky za ně :-)
Já si to občas taky píšu do mobilu do Poznámek, ale musím si tedy zjistit, co to je fast notepad – třeba mi to může být taky užitečné ;-))
07.11.2015 19:17:31 | Amonasr
:-D
Ano, snažím se o to..:-)
Mně je tedy jedno, co kdo píše, ať si ostatní píšou třeba morseovkou o zvracení přes zábradlí...pokud se mi to bude líbit, přečtu si to;-)
Myslím, že dobrý básník by se měl řídit svým rozumem, ale hlavně, snažit se přinést něco novýho;-) (takže některé "přínosné komentáře" mi přijdou dosti stupidní... ano, snaží se možná pomoct, ale chce-li se autor vyjádřit tak, jak to uzná za nejvhodnější, proč mu kurva (omlouvám se za tohle ostřejší slovo, ale mně sem sedí);-) někdo vnucuje svůj styl (kterej ani není jeho)??:-)
-rozhodně by se mi líbily reakce hlavně ohledně konkrétního díla (a nemyslím tím průpovídky ve stylu "bože muj co to je" -na to se ani nedá odpovědět, když tam není otazník);-) (btw. zrovna tenhle autor píše dobře, jenom kdyby to tady nebral tak vážně...tohle přece není žádná škola básníků -nebo jak se tomu říká- jasně, obecnější rady typu: máš tam moc čárek, na konci řádků, v poezii nejsou třeba... jsou jen a jen přínosné, navíc řečený slušným "tónem");-)
Tvou osobu jsem připomněl zejména proto, že na mě mluvíš lidskou řečí...takovou, který rozumí každej, možná se to zdá jako blbost, ale málokdo ji umí;-)
...jo a fast notepad je normální poznámkovej blok, ale je uživatelsky velmi přívětivej, "nekouše se", zkrátka ideální na takový to občasný zapisování:-)
09.11.2015 15:51:39 | GiovaniDaVinci
Krásně ses rozepsal a vlastně mi úplně mluvíš z duše :-D Vnucovat někomu svůj vlastní styl, který jsem navíc obšlehl od nějakého svého nedotknutelně posvátného „guru“ a pěstuju ho v jakési sebestředné komunitě, mi přijde taky hodně hloupé, ale to je koneckonců vždy jen výpověď o tom dotyčném, absolutně nic jiného. Tím se nemá vůbec smysl zabývat a už vůbec se s někým takovým nedá vést skutečný dialog, protože vytrubuje jen stále tytéž únavně se donekonečna opakující sebemonology. Ale jinak si rád nechám poradit od někoho zkušenějšího či si vyslechnu jiný názor, byť mi nemusí nutně konvenovat – každá dobře míněná zpětná vazba je užitečná. Ale za ty necelé tři roky jsem tu už prošel také jistým poznáním a seznal, že ani na Literu není nikdo, kdo by měl všeobjímající patent na rozum, jak jsem to možná zpočátku i trošku naivně očekával a pak se nestačil divit tomu, že se tu víc tlachá a občas i skupinkaří v různých víceméně do sebe uzavřených fanklubech než diskutuje k samotné poezii či literatuře. Ale časem jsem to vzal na vědomí a taky už nečtu všechno a každého a nečekám víc, než co je v téhle samoobluze opravdu k mání a co je i mně po chuti. I tak toho není rozhodně málo a je mi tu stále víc než dobře.
A znovu se mi i tady potvrdilo (a ulevilo se mi), že i zde platí to, co všude jinde v životě. Ti opravdu dobří se nevytahují, jsou přátelští a otevření ke každému a lze se od nich mnohému přiučit. A nikdo tu ani nepřekročí svůj stín a není ani neomylný ani dokonalý. Nejmíň pak ti, co si to o sobě třeba i sami namlouvají. Zkrátka i zde jako kdekoliv jinde v životě platí, že nepřekročitelné autority neexistují a pokud se tak někomu jeví, tak jen těm, kdo si sami kladou nízké cíle a málo si věří :-D Což naštěstí není Tvůj případ a o to víc Ti držím palce, abys šel stále jen ryze svou vlastní, žádnou „vypůjčenou“ cestou :-D
09.11.2015 18:42:57 | Amonasr
Děkuji:-)
-myslím, že nesejdu (nerad bych pak přešlapoval za někým ve frontě)..:-D
09.11.2015 22:45:39 | GiovaniDaVinci
:-D Taky nesnáším fronty - to jdu raději jinam... :-D
09.11.2015 22:48:50 | Amonasr
no vida!:-) (já jsem v minulým životě musel bejt tebou!):-DD (a to nemyslím jako nějakou narážku);-)
09.11.2015 22:51:44 | GiovaniDaVinci
:-D Jo, myslím, že bych nic nenamítal ;-))
09.11.2015 22:56:57 | Amonasr
:-D
09.11.2015 23:00:26 | GiovaniDaVinci
chvályhodná, cudná konfese, příteli..já vypovím, ne tak vkusně svůj ranní zážitek. Včera jsem se zaříkával, že nebudu už tak často vysedávat nad Literem a co se týče mých "basní"..basujícími znenadání mými basňovými střevy, či padnuvšími v nejrůznějších chvílích na lebku..nebudu je pokrytecky vyhlížet v "blaženém tvůrčím očekávání"..Dnes brzo zrána jsem měl potřebnost zajít na záchod..ledva jsem vstal a na toiletu-do koupelny to mám cca 5m,padla na mne baseň a jelikož jsem ve skrytu ješitné dušky poněkud narcísovské spojené dosti nevděčně s politováníhodnou paměťní demencí, musel jsem nejdříve dojíti k PC, to spustit, chvíli posečkat až naběhne potřebné..což bylo pro mne náročné především kvůli /okamžitému/ úniku paměti..zaplaťbůh nikoli zatím moči a střev..
delší chvíle oddálení výpusti té potřeby tělesné..mi však prospěla-jako když po udělení klystýru prodlužujeme dobu zadržování bytostné potřeby..
inu tak "baseň" někdy se ocitne ve službách zkvalitnění trávícího traktu..VE ZDRAVÉM DUCHU ZDRAVÉ TĚLO..:-) :-D
07.11.2015 18:27:26 | Frr
Tak to je hodně sugestivní ;-))) Ale rozumím Ti - co já už potratil fantastických námětů z pohodlnosti dojít si vedle do pokoje pro tužku a papír v domnění, že tak skvělou myšlenku nemůžu přece zapomenout. Za dalších 5 minut si už samozřejmě nic nevybavím… :-D Ale myslíš, že se z toho poučím…? Pendrek! Takže Tvou důslednost vlastně můžu jen obdivovat a třeba si Tě zkusím vzít příště i za vzor – pokud si ovšem vzpomenu :-D
07.11.2015 18:57:12 | Amonasr
...doktor M. mi říká: Prostě se potřebuješ vyblejt. A někomu zasekat makovici...:-)
07.11.2015 18:15:27 | Jort
:-D No, myslím, že Tě jen tak přátelsky pošťuchuje ;-))) Hlavně ale, že Tě při tom nechlácholí :-D
07.11.2015 18:16:38 | Amonasr
......už jsem to přímo u Tvých textů vyjádřila několikrát.....právě
že se mi líbí umné básnické "napichování"někdy dost palčivých témat....
.....vždy mě to ponoukne k zamyšlení......a chlácholení?Ale vždyť
to někdy zahřeje,i když to není zapotřebí./úsměv/.....Sice jsme jen
ve virtuální realitě,což může ledacos zakrýt,na druhou stranu,mezi
řádky se dá také něco odhalit,ale i tak to má svůj půvab.....A u Tebe už dávno vím,dobře,domnívám
se.../smích/,že jsi člověk,který je sám se sebou v přátelském kontaktu
a už ví,prostě ví,o čem život je........Ji./úsměv/
07.11.2015 16:29:59 | jitoush
Přiznám se Jitko, že právě Tebe považuju za jednu z vůbec nejlepších čtenářek mezi řádky a za řádky, někdy se až podivuju nad tím, jak dokážeš vyhmátnout autorem zamýšlený smysl napsaného, že se tím občas poodhrne nějaká ta záclonka u mého textu i pro mě. Anebo i ta, již jsem schválně víc sám neodhrnul :-D Myslím, že jsi velká znalkyně lidských duší – tak co si my dva budeme vykládat… ;-)) Ovšem teď to vypadá, jako když si tu navzájem pochlebujeme, tak co teď s tím…? Kvůli tomu jsem tu úvahu přece nepsal :-/ :-D
Tak jistě, i to chlácholení vnímám jako jistou daň za to, že si tu někteří vzájemně padneme do oka víc a je to pak výraz jakési přátelské empatie – člověk si toho na jedné straně váží, ale na druhé straně pak ty rozpaky a jak z toho se ctí vybruslit… :-D Dopouštím se toho určitě občas i já a i když to vím, stejně si někdy nedokážu pomoct, jsme holt jenom lidi… :-D
07.11.2015 17:12:38 | Amonasr
....Myslím si,milý Pepo,že si vůbec nepochlebujeme,jen prostě vyjevíme,
co si myslíme,když nás určité dílo jaksi "načne".A až taková znalkyně duší lidských nejsem,jen
mi někteří z vás brnknete na tu moji strunku a ono se to rozezní.
Na své cestě toho ještě dosti musím pochytit,k moudrosti bytí mám
ještě dosti daleko/smích/.....až se někdy zaleknu svých reakcí,nerada bych
tady byla za nějakého mudrlanta......někdy si uvědomuji,že virtuální
realita může pohled na každého z nás poněkud posunout a v reálném
kontaktu pak můžeme být příjemně překvapeni,ale i zaskočeni v
opačném ranku....Tak ať nás ty naše Můzy líbají ostošest,vždyť ten
tvůrčí proces,ty naše pokusy, nám sami o sobě dělají dobře a když
aspoň jeden člověk zareaguje,osloví ho to.....tak to je krásný,no ne
/úsměv/....Ji.
07.11.2015 18:26:00 | jitoush
Tak jo, teď už je to snad uvedené na pravou míru :-D
Moudrý člověk ví, že nic neví, tak i v tom jsi právě skvěle obstála ;-)) A podělit se o své pocity z díla druhého, to snad musí potěšit každého autora, tak jaképak mudrlantství. Já naopak obdivuju, že tomu věnuješ tolik času a za sebe si toho i patřičně vážím :-) A dobře míněné komentáře, stejně jako ty druhé, se poznají myslím i ve virtuálním prostředí. Těmi dobře míněnými přitom nemyslím jen pochvalné – i polemika je fajn, když je věcná, protože právě ta posouvá nejvíc :-) Takže na ty polibky Múz! :-D
07.11.2015 18:55:45 | Amonasr
Přesně jsi to Amone v Tvém zamyšlení vystihl...myslím, že spousta jiných autorů a tak i já, to máme s tou vášní hodně podobné. Stejně tak se můžu s Tebou shodnout na inspiraci, kterou vidím prakticky ve všem okolo sebe a "cosi neznámého odněkud přiletí" i mě:-))a to pak upaluju hodně rychle si to zapsat:-D...nejvíc se mi osvědčil zápisník v mobilu...
Je moc fajn, že jsi tu Pepo s námi, že píšeš a předáváš svá díla nám a svými básněmi dáváš čtenářům podněty k zamyšlení se nad životem o kterém píšeš krásně s úctou a pokorou.(snad Tě moc nechlácholím..:-DD)
07.11.2015 15:53:34 | Nikita44
Nechlácholíš, Nikito, ale přechvaluješ :-D Ovšem, že jsi to Ty, budiž Ti pro tentokrát odpuštěno ;-)) Moc jsi mě ale potěšila tím, že si taky děláš poznámky a pak se k nim při tvorbě vracíš. Možná proto jsou Tvé básně tak mnohovrstevnaté a vždycky je něco ještě i pod tou poslední vrstvou a pak zase ještě pod ní… Člověk se zkrátka nedokutá úplně a beze zbytku. Nicméně právě takový je život – nic není definitivní a jednou provždy dané a všichni máme zřejmě v sobě utajené hloubky a zákoutí, o kterých nemáme ani sami tušení, dokud se aspoň na chvíli nezastavíme. A pak se třeba jejich ozvěny zničehonic objeví právě ve verších… :-)
07.11.2015 17:10:25 | Amonasr