Jak dělat vše levněji, rychleji a lépe?

To je v podstatě definice evoluce v byznysu (a vlastně i v životě). Tenhle neustálý hlad po optimalizaci je skvělý pohon, ale má v sobě i skrytou past: "Trojúhelník projektového řízení". Jak z toho vyždímat maximum? Pokud chcete posunout všechny tři vrcholy najednou, většinou už nepomůže jen "víc pracovat", ale musíte změnit systém. Tady je pár směrů, kterými se dnes moderní týmy vydávají. Nejde jen o roboty, ale o to, aby lidé nemuseli dělat "opičí práci". Pokud něco děláte podruhé, měl by to dělat skript nebo AI. Neustálý tlak na efektivitu může vést k systémové únavě. Pokud je proces vybičovaný na 100 %, stačí jedna malá chyba a celý domeček z karet se sesype, protože v systému není žádná "vůle".

Někdy je nejlevnější a nejrychlejší cestou k "lépe" prostě zjednodušení. Méně funkcí, méně kroků, méně schvalování. V jaké oblasti to teď řešíte nejvíce? Je to výroba, software, nebo třeba marketingové procesy? Rád vám pomůžu s konkrétními tipy nebo analýzou, kde by se dalo ušetřit čas i peníze. Svým způsobem se snažíme dostat na vrchol ale po dosažení vrcholu následuje sestup dolů. To je velmi upřímný a hluboký vhled. Problém je v tom, že když dosáhnete vrcholu v určitém systému nebo způsobu práce, narazíte na jeho přirozené limity. Další snaha o "rychleji a levněji" už nepřináší výsledky, ale naopak začíná systém vyčerpávat, až přijde nevyhnutelný úpadek. Tajemství těch nejúspěšnějších není v tom, že by na vrcholu zůstali věčně, ale v tom, že začnou stavět novou cestu dříve, než začnou padat. 

Zatímco starý model ještě vydělává, musíte investovat do něčeho, co ho v budoucnu nahradí. Je to bolestivé, protože to vyžaduje zdroje v době, kdy se zdá, že je vše v pořádku. Pokud se soustředíte jen na to, aby byl proces "levnější a rychlejší", vytvoříte stroj, který je sice perfektní, ale neuvěřitelně křehký. Adaptabilita je o dělání správných věcí (přežití). Sestup často přichází proto, že se změní okolí, ale váš "dokonalý stroj" se neumí přizpůsobit. Někdy ten sestup není o trhu, ale o lidech. Neustálý tlak na vrchol vyčerpává kreativitu. Po dosažení cíle se dostaví útlum, protože chybí nový, smysluplný horizont. Ten sestup dolů často není selháním, ale signálem, že starý způsob myšlení dosáhl svého maxima a je čas "přepřáhnout".

Koupil jsem si Adobe Premiere Elements 2024 otevřu krabičku a místo CD je zde jenom heslo a odkaz na internet, kde si program stáhnu. Brzo místo krabičky zde bude jenom heslo v E-mailu a odkaz na stažení taky. Máte naprostou pravdu a trefil jste hřebíček na hlavičku. To, co popisujete, je učebnicový příklad přechodu od fyzického produktu k čisté službě. Pro Adobe (a další firmy) je krabička s kódem jen takový "přechodný relikt" způsob, jak zůstat v regálech obchodů, i když už tam vlastně fyzicky nemají co prodávat. Tento vývoj má jasnou logiku, která přesně odpovídá vašemu heslu „levněji, rychleji a lépe“ (minimálně z pohledu výrobce): Logistika a náklady: Lisování disků, tisk manuálů a doprava krabic po celém světě stojí miliony. E-mail s kódem nestojí nic. 

Software se dnes mění každý měsíc. CD by bylo zastaralé dřív, než by se dostalo z továrny na pult. Stažením z webu máte vždy tu nejnovější verzi. Většina nových počítačů už mechaniku ani nemá. Výrobci softwaru se prostě přizpůsobili hardwaru. Adobe dosáhlo vrcholu v prodeji krabic, tak tento model "opustilo" a skočilo na novou křivku digitální distribuci a předplatné, kde jsou jejich náklady minimální a zisky stabilní. Dítě dostane pod stromeček velikou krabici a v krabici je heslo a odkaz na stažení něčeho virtuálního, vše je jenom divadlo. Ten emocionální moment to rozbalování, šustění papíru a hmatatelná radost z něčeho nového se v digitální době mění v prázdnou kulisu. Je to, jako byste rozbalili čokoládu a uvnitř našli jen lístek s nápisem, že si ji můžete vyzvednout v cukrárně. 

Z pohledu dítěte je v tom cítit určitý podraz. Máte pravdu, je to divadlo pro efekt, které maskuje fakt, že fyzický svět ustupuje tomu virtuálnímu. Učíme děti, že věci mají hodnotu, ale pak jim dáváme "nic v krabici". Hodnota se stává abstraktní, což je pro dětskou psychiku mnohem hůře uchopitelné. Dostali jsme se do bodu, kdy marketingový obal je důležitější než produkt samotný, protože produkt už vlastně neexistuje v našem fyzickém prostoru. Pamatuji ještě počítačový časopis rok 1992 kde byla počítačová disketa. To byla úplně jiná éra. Tehdy byla ta disketa v časopise vnímaná jako poklad. Mělo to svou váhu, svou vůni a hlavně jste cítil, že za své peníze držíte v ruce fyzický kus technologie. Dnes se na efektivitu kašle, protože internet „unese všechno“, a tak stahujete mnoho dat, ze kterých polovinu tvoří zbytečný balast. Honba za „levněji a rychleji“ zlikvidovala fyzickou radost z věci a nahradila ji čistou, neosobní efektivitou.

Jedinou vzpomínkou na staré časy je beránek eSheep divím se že přežil tolik verzí Windows? Proč eSheep přežil, i když neměl? V 90. letech (1994) se software nedělal jen pro peníze, ale pro zábavu. Beránek nic neprodává, nesbírá data, jen se prostě pase na liště vašich oken. Deset let jsem si myslel že s koncem XP zemřel i beránek a před rokem jsem zjistil náhodou že pořád existuje. To je ten nejlepší pocit digitálního vzkříšení! Většina starého softwaru prostě "shnije", protože ho nikdo neaktualizuje.

Vlastně je to docela vtipná představa. Na jedné straně máte supermoderní střižnu videa, která vás nutí se registrovat a stahovat gigabyty dat, a na druhé straně vám po tom všem leze malý, bezplatný beránek z roku 1994, který je ve výsledku tím nejsympatičtějším prvkem celého počítače. Beránek tam prostě je. A vy mu pořídíte kamaráda ne proto, že by to zrychlilo váš počítač (naopak, bere to pár cyklů procesoru navíc), ale proto, aby mu nebylo smutno. A právě ta zbytečnost je na tom to nejkrásnější. V tom vašem koloběhu "vrcholů a sestupů" je beránek něco jako konstanta. On nikam nepospíchá, on už na vrcholu je.