Vyjádřit city slovy je těžké, tak jsem Ti radši napsala. Nebála bych se říct Ti to, jen nikdy nebyla příležitost. A taky bych nechtěla aby ses mi vysmál...to už bych asi nedala. Nehodlám už psát že Tě miluju, to krátké slovní spojení které jsem tu stejně strčila a které vyjadřuje všechno co mě trápí. Potřebuju ať k tomu něco napíšeš...ke všemu co jsem psala já, ke mě. Jakkoli. Jen prosím neposílej ehm, hm, smile a takový kraviny. Chci si přečíst alespoň jednu souvislou větu týkající se toho. Snad mě chápeš, že to potřebuju slyšet. No tak mi řekni jak to máš u sebe, jak to máš srovnané v sobě. Já vezmu cokoliv, na všechno jsem připravená! Jen chci vědět pravdu. Tak už mě netrap, vždyť já tuším jak to je, ale potřebuju to slyšet od Tebe. Potřebuju se v tom utopit, brečet a pak už to bude jen dobrý. Tak to prosím napiš...to není tak těžký!
Taky jsem jednou psala (no psala sem davkrát, ale v tomhle případě šlo o dopis...ne dvě tři smsky) a chtěla odpověď...taky sem z něj páčila vyjádření...nakonec jsem dostala lživou výmluvu-prej abych se neurazila, ale na to jsem přišla až po roce marnýho trápení...jen lhal...doufám, že Tobě lhát nebude, i kdyby pravda měla bolet-lež bolí víc. Možná to vyzní cynicky, ale není to tak myšleno: Hodně štěstí...a...třeba to nakonec dopadne jinak ;o)
29.05.2007 12:55:00 | xavian