Mé dvě já

Mé dvě já

Anotace: Zamyšlení člověka s rozdvojenou osobností, která se rozdvojila v určitém důležitém okamžiku jeho živoota... prosím o komentáře...

_Kdybych to tak mohl všechno vrátit… kdybych jí nikdy nepoznal…_
_A vážně bys to chtěl? Vážně si myslíš, že by to bylo lepší?_
_Nikdy by se nic z toho nestalo. Nikdy bych se do ní nezamiloval, nikdy bych nepřestal myslet na všechno ostatní, jenom na ní… a hlavně, nikdy by mě neodmítla, nikdy by se nestalo nic z toho, co se stalo…_
_Ale musíš uznat, že ten pocit byl nádherný…_
_Ano, byl nádherný, dokud sem se jí nezeptal. Řekla mi to. Tenkrát, sakra, vzpomínám si na to. Řekla ne… řekla prostě ne. A pak se to všechno zhroutilo, potom sem se uzavřel do sebe a přestal sem mít city_
_To se stává. A to, že mě nechce, ještě neznamená, že kvůli tomu musím zanevřít na svět._
_Jo, ale stalo se to. Sakra, vždyť já už od té doby nemůžu normálně chodit s holkou. S nikým, nikdo mě nezajímá, vlastně už nežiju_
_Jsou jiný holky, časem najdu lepší a bude zase dobře…_
_Nebude. Vždyť sem troska. Vždyť je mi úplně všechno jedno. Nedokážu na ní přestat myslet. Pořád tu je. Pořád na ní myslím a na nic jinýho. Nebo na někoho. Proč se tohle stalo? K čemu to je, že sem se zamiloval jednou v životě a potom už nic, už nikoho nemůžu mít ani pořádně rád? Skončil sem, klidně mě někdo zastřelte, stejně vás nenávidím._
_Zastřelit se? Taky nápad, ale mě se to moc nelíbí. Já bych to radši ještě zkusil. Jedna holka mě odmítla ale to ještě…_
_To nebyla holka! To byl Anděl! Odmítl mě Anděl, vlastně mě tím odmítlo nebe._
_Nepřeháněj. Uklidni se. Láska je chemicky vyvolávaná reakce která…_
_Nehraj si na vědátora, nemáš na to. Láska je podle tebe to samí co podle mě._
_A to je?_
_To je přesně to, o co sem přišel, když řekla ne… Láska je život._
_Začínáš mě děsit. Kdy se to stalo? Vždyť už je to skoro…_
_Dva měsíce, třináct dní, osm hodin a dvanáct minut._
_No vidíš, už je to… to číslo, co si říkal a pořád ještě žiju, tak proč s tim končit teď?_
_Protože teprve teď sem pochopil, že to dál nejde. Ale máš pravdu, nezastřelim se._
_Díky…_
_Ještě jednou si zahraju na romantika a ukončím svůj život dýkou._
_Máme evidentně každý jiný názor na to, co to znamená romantik. Nechceš to raději odložit?_
_Ne, teď nebo nikdy, musím si podřezat žíly. Všechno jednou končí a život už mi skončil dávno…_
Autor Owen Morituri, 04.07.2007
Přečteno 445x
Tipy 0
ikonkaKomentáře (3)
ikonkaKomentujících (3)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

Jsem člověk, kterej neni zrovna tvrďák, a tak vím jaký to je....A hle dva roky mam ráda kluka - kámoše a když mu to konečně řeknu, tak se dočkám jen vykrucování a odmítnutí??? 6ivot je boj, jenže někdo už ho prohrál. přijde mi, že píšeš o mé hlavě, je taky plná rozporů, jenže já sem moc velký zbabělec na to, abych se pořezala nebo tak něco....Život patří zbabělcům, odvážným čest a síla....Buď prosím dnes aspoň trochu zbabělý...

21.09.2007 23:05:00 | malá čarodejnice wiggová netopýrková

Máš to dobře napsané.Nejdřív jsem myslela,že si povídají přátelé,ale pak mi došlo (doufám že správně) že si to promlouvá duše se srdcem??Ale hodně se mi to líbilo.Já jsem si ty žíly podřezala a ted toho lituji.Kdyby mě nenašla kamarádka,nemohla bych teď psát komentář k téhle úvaze.Když už jsme dostali tu možnost žít,měli bychom si jí vážit.Co by za život dali lidé v nemocnici.Zase filozofuji...Mě ještě teď po roce bolí u srdce když si na něj vzpomenu...Přeji další takhle krásné úvahy...

07.07.2007 12:34:00 | Arey

Nemáš ani představu, jak moc s tebou soucítím! Cejtím se úplně stejně jako ty! A je to dva měsíce, 4 dny a 21 hodin, co se mi to stalo! ... jsme na tom asi dost podobně. On to semnou ale před tímto časem ukončil... nechal mě žít v tom, že se milujeme. A já ho miluju pořád! Taky si teď přijdu, jakobych nežila.. ale jen přežívala. Takže.. doufám, že se ti povede za nějakej čas líp!!!

05.07.2007 21:02:00 | Karlička

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí