S přívlastkem "dopisová"

Miluji Tě víc než sebe,
miluji Tě jako nebe.
Miluji Tě víc než život,
miluji Tě...

no, vidíš, už po čtyřech řádcích nevím, jak vyjádřit, čím vším pro mě jsi. Včera mě zase potkalo pár slz, asi šly na mejdan a stavily se cestou u mě. Další slzavá loužička, pro Tebe. Jenže tyhle slzy nebyly ze štěstí, zabodávaly se mi do srdce jako chladné jehličky. Bylo mi úzko, mojí duši svíral strach, strach, že každá chvilka s Tebou, kterou si uloupím, je možná tou poslední. Bojím se, že prostě jednou, až Ti budu chtít říct tu jednu větu, možná už tušíš, kterou myslím, že nebudu moci. Že už si žádný další okamžik štěstí v Tvé přítomnosti nebudu smět vzít. Jsi moje radost i starost, každá myšlenka na Tebe zkrášluje den po dni můj život. Na tomhle světě je nádherně, jsi tu Ty a pořád ještě doufám, že jednoho krásného dne tu budeš i pro mě. Když jsme se naposledy potkali, byla to opravdu náhoda, ničím jsem jí nepomohla, jen jsem využila té krásné příležitosti zase slyšet Tvůj hlas. Víš, že od nikoho jiného nezní mé jméno krásněji než od Tebe? Ty jsi asi takový malý čaroděj, vždycky mi vykouzlíš úsměv na tváři. Možná proto Tě mám tak ráda, že dokážeš lidem alespoň na chvilku rozzářit tvář, když je jim mizerně. Když jsi sklopil hlavu, abys vyštrachal těch pár drobných nazpátek, zatoužila jsem Ti zase rozcuchat vlásky, máš je tak jemné, jako peříčko. I Tvá kůže se zdá být hedvábně hebká, zvoucí k pohlazení, k políbení...Vypadal jsi jako anděl, když Ti světlo kolem těla kreslilo svatozář. Přála jsem si obejmout Tě kolem pasu, přitisknout se k Tobě a položit Ti hlavu na Tvé krásné, mužné rameno. Vidíš to, vidíš to, co působíš, nutíš mě k tolika věcem. Smát se, plakat, vtipkovat a provokovat, toužit po Tvé duši i Tvém těle, které mi čím dál častěji nedává spát, nutíš mě i bát se. Bát se o tebe, když si zahráváš se životem. Nedovol mi se o Tebe bát, Tobě se nesmí stát nic zlého a nikdy si nesmíš ublížit. Prosím, já se nechci bát...