O Terce

Anotace: zoufalost

Má škola mě velice sere a asi bych to tam totálně nepřežíval nebýt jedné osoby.Ta holka se jmenuje Terka B. a je to diskoholka. K mému zděšení si právě s ní rozumím asi nejvíc ze všech holek co jsem kdy potkal a hrozně hrozně moc bych s ní chtěl také chodit, avšak to mi asi nikdy nebude umožněno.
Vzpomínám si na první ročník posraného gymplu kam chodím. Bylo to hned první de kdy jsem kreslil zas ustřelené hlavy a ona se zeptala: "Proč radši nenakreslíš místo těch chlapů se zbraněma holky?" Už to mě dost uchvátilo a Terka se mi začala silně líbit. Byla a je můj ideál ženy...Něco mezi Salmou Hayek+Penelope Cruz. To si 3krát vynásobte Catherine Zeta Jones a vyjde vám Terka. Ale dál...už v prváku jsem se do ní tedy silně zamiloval. Vše vyvrcholilo na škole v přírodě kde se jí Vláďa Polífka zeptal jestli by se mnou někdy chtěla něco mít a ona přímo mně odpověděla, že si neumí představit jak bychom spolu my dva chodili a že to nejde protože žijeme v úplně odlišných světech. To Věta kterou slýchám už dost často. Věta kterou jsem tenkrát v patácti slyšel poprvé a upadl jsem díky ní do těžké deprese a tři dny vůbec nevylezl z pokoje. To jsme si ale tenkrát s Terkou nebyli tak blízcí jako teď.
V druhém ročníku se naše reality začaly směšovat. Stali se z nás velmi dobří kamarádi a až na drobný incident kdy jsem s ní asi tři měsíce nemluvil-protože jsem se bál, že bych se do ní opět zamiloval- bylo vše v pořádku. Ke konci druháku jsme se už o hodinách vzájemně masírovali a já tušil, že se zase schyluje k nevyhnutelnému.
A jsme zde...ve třeťáku. Za tu dobu jsem zažil pár odmítnutí a bolesti, ale asi si na to stejně nikdy nezvyknu. S Terkou jsme navázali tam kde jsme přestali. Ona na mě neustále šahala, popichovala mě, hladila. Já jí též. Koukali jsme po sobě. O hodinách jsme si psali intimní zprávy do mého sešitu a rozuměli si již přímo neskutečně. Se stoupající frekvencí jejích dotyků a pohledů začala stoupat i má naděje, že už by z toho třeba mohlo i něco být. Kór když mi řekla, že už není se svým přítelem diskonabíječem (takového toho co mají všechny fajn holky). Začínal jsem jí mít zas rád nějak moc, ale pomáhala mi. Jen kvůli její přítomnosti jsem přežíval každý nový den školy. Chtěl jsem s ní trávit víc a víc času...už to začínalo být podezřelé. Mno a včera jsem jí volal a když jsem se zeptal kde je, odpověděla, že s Pavlem. To, čeho jsem se nejvíc děsil a nepřipouštěl si, že by se mohlo stát opět skutečností, se zase stalo. A tak je všechno zas v řiťi. Dotyky odpadly, odpadly pohledy, zůstala jen bolest. Dívčí myšlení v tomto směru totálně nechápu a asi nikdy nepochopím. Cožpak Terce nedochází, že když si tak rozumíme a máme se rádi, měli bychom být spolu? Copak nevidí jak by nám spolu bylo dobře?? Možná má pocit, že jen proto, že ona je diskoholka a a já psychedelista, spolu nemůžeme být. To jsem si kvůli ní koupil i nové oblečení a začal chodit kultivovaně oblékán! Nevím co mám dělat..snažit se o ní dál nebo na ní totálně zapomenout? To ale půjde těžko když jsme spolu ve třídě...To se mám ještě skoro dva roky zbytečně trápit? Jak silná je touha s ní pořád být a vzájemně si pomáhat...Řešení pro mě skýtají asi zas jen halucinogeny.

Tímto vás žádám...jestli vás napadne jak mi pomoct či můžete aspoň poradit nebo tak...Napište do komentářů co si o tom myslíte, případně co mám dělat nebo co dělat pro to, aby Ona byla mou.. Děkuji

Milosh