Kvůli srnkám

Anotace: Možná se země vážně pohnula...

Vešla jsem a tys tam stál. Hodils ten pohled a země se pohnula.
Věříš, že ti hvězda splní přání? Bláhový… Ten svět je trpký, ale není zlý. Nechce ti ublížit. Možná jen dát lekci. Co uděláš? Poradíš si s ní?
A zase jsi mě pohladil. Čas se zastavil, jen my byli dál. My. Znáš vůbec ještě to slovo?
V lesích se i dál pasou srnky. Jen to kouzlo tam teď chybí.
Jsem jako anděl s polámanými křídly. Padlý anděl. Nepatřím ani jednomu. A chci vůbec patřit?
Ne, nelíbej mě, skoro už svítá, porušíš kouzlo.
Víš, že máš krásné oči?
Věříš, že se země pohnula? Zase zkouším létat... Líbilo se ti to se mnou?
Podívej, ta hvězda padá. Má víra v nekonečno se otřásla.
Nedělej to, prosím, moc to bolí. Chci vyléčit má křídla, chci létat.
Kolikrát ještě vykvetou fialky? Nevzdávej to, věřím, že to dokážeš. Měj se hezky. Není žádné my, nebylo by to správné, vždyť srnky by se poplašily. Máš je přece rád. Proto ne, víš. Kvůli srnkám.
Zlatíčko.