Já a Láska...

Anotace: Píšeš mi: ... při tichém rozmlouvání s nimi, u jejich rovů, nad slovem Láska... být nesvůj... je prý zbytečné... oni věděli a vědí... má se žít... jsou to snad moje zidealizovaná slova?...

Sbírka: Písně odjinud . . .

Já a Láska...
...ano, při vyslovení tohoto slova jsem nesvůj. Je to nejen proto, že jedno z Božích přikázání zakazuje brát jméno boží nadarmo a pro mne je Láska a Bůh jedno a totéž (až mě polilo horko z toho, co jsem právě napsal). Připadá mi dost nedůstojné velmi časté mrhání tímto pojmem a z toho vyplývá to, že jsem nesvůj... protože lidé si povětšinou vůbec neuvědomují, o čem vlastně hovoří a co pojem Láska vlastně znamená, takže vypadám občas jako podivný blázen, když se snažím uvést věc na pravou míru podle mého vědomí o tom, co vlastně Láskou třeba rozumět. Nechci vypadat jako nějaký puritán, ale mám rád v určitých pojmech jasno... tedy potřebuji mít je vydefinovány nade vší pochybnost přesně! Jsem naplněn přesvědčením, že jisté pojmy by měly být používány s náležitou úctou a pokorou, protože jsou naprosto nadřazeny všemu, co je v mezích našich možností možno nějakým způsobem vůbec dokonale, úplně a bezvýhradně přijmout. I proto jsem nesvůj....., stejně jako při rozvahách o obrazu Božím..... jak nejlépe pochopit a následně v sobě samotném nalézat jím projevené.... to všechno, ať to, co rozumíme pod pojmem Bůh, je cokoliv, ať má jakoukoliv podobu, název či pohlaví... je to zřejmě naprosto nepodstatné a zřejmě celou záležitost už dávno vyřešili staří Číňané, kteří pochopili, že daleko vhodnější, než hledání nějakého přijatelného obrazu Božího, je zkoumat i ty nejjemnější projevy jeho zázračné inteligence moci, s níž nám umožňuje naše bytí... obousměrné vzájemné sebeprožívání... a tak hledali možnosti, jak využít všech těch darů ku prospěchu člověka a všechno, čím je obklopován dát do souladu a harmonie, prostřednictvím které pak lze vše prožívat daleko intenzívněji a plněji.