Promiň...

Anotace: Mrzí mě to...

Potkala jsem tě, můj anděle. Byl jsi pro mě něčím novým. Jako pro tu, která žila celý život v tundře a vydala se na poušť. Dal jsi mi přátelství, oporu, později i lásku. A co jsem ti dala já? Jen bezděčně kradla všechnu lásku, kterou jsi mi jen dokázala dát. Neuvědomovala jsem si to. Byla jsem jedovatá, vždy jsem byla a pomalu zabíjela ty, které jsem si k sobě připoutala. Když můj jed začal dokonale působit, odhodila jsem mrtvoly u cesty a šla dál, hledat novou oběť. Ale ty ses vzpouzel. Ze všech sil ses snažil ještě žít. Dát mi tu lásku, naprosto jinou než jsem ti mohla dát já. Moje láska byla soucitem s tvým neštěstím a lží. Neslýchanou lží, kterou jsem obelstila i sebe samu, věru. Moje láska byla jedem. Můj soucit byl dýkou, kterou jsem ti bodala do srdce s nadějí, že vyjmu nemoc, která se okolo něj plížila. Ale tu nemoc jsem tam zasela sama. Vždy jsem si přála, abych byla lepším člověkem, ale zlí lidé se prostě rodí. Jen někteří nejsou zlými úmyslně. Nakonec jsem tě tedy zabila a smála se tomu. Smála jsem se tomu, jak hloupý jsi dokázal být. Hnusilo se mi, jak snadno jsem tě zlákala, jak hluboce. Jak někdo může milovat zhoubu? Jsem opravdu tak špatná?
Ale ty jsi našel protijed.

[Druhá verze]

Jendnoho dne jsem potkala chlapce. Byl zcela jiný. Oblíbila jsem si jeho způsoby a jeho smýšlení. Často jsme si pro sebe našli chvilku, abychom si promluvili. Stali se z nás přátelé. Nikdy jsem nechtěla, aby to došlo dál. Mé předtuchy byly až moc jasné. Ale svou slabostí jsem to nechala dojít dál. Díky soucitu s ním, díky kterému jsem si nalhala lásku a díky své spalující touze mít někoho, kdo by stál o tak zlého člověka. Byla jsem zlá, všichni to věděli, nebo jsem v to alespoň doufala. Ale každým dnem jeho láska rostla, jeho fanatismus se prohluboval. A já se v tu chvíli zajímala jen o sebe. Nedokázala jsem unést břímě, kterým se stala jeho láska. Předtím jsem uvěřila, že moje láska je opravdová, ale to jsem si jen zamilovala jeho způsoby s jakými se mnou zacházel. Nechtěla jsem ho opustit, ale nedokázala jsem zvládnout ten cit. Vždycky to mezi námi bylo dokonalé, až moc. Nikdy jsem mu nechtěla ublížit, ale věděla jsem, že se mi to povedlo. Opustila jsem ho, chladně do očí jsem mu řekla ty nejhorší věci, které už nikdy více vysloviti nechci. A pak, abych odlehčila svému svědomí, potlačila výčitky jsem si ho zhnusila. Opravdu jsem tak špatná, že jsem někomu chtěla dát aspoň trochu lásky? Že jsem po někom chtěla trochu lásky?
Naštěstí si našel novou dívku. Dlouho to trvalo, ale našel si ji. Snad ona bude lepší než jsem kdy byla já.