Až ho našla...

Už nechtěla jen nečině čekat na jeho první krok... chtěla něco udělat! Cokoliv!! Ale neměla tu odvahu... ta jindy velmi odvážná dívka náhle zamrzla na místě a nedokázala absolutně nic!

Už jednou udělala tuhle chybu...čekala tak dlouho až se dočkala trpkého konce... teď když se začíná něco nového nechce čekat... chce ho mít vedle sebe a prožívat s ním svoje dny... cítit ho a vědět že tu je...
Vždy když ho viděla... podlomili se jí kolena... z jeho hlasu... očí... těla... charisma... a on jí tak propaloval pohledem... ale to je vše, občas něco řekl... ale jak měla nebo má poznat, že o ní stojí?

Sou takoví kluci normálně? Že čekají až dívka příjde a nabídne se jim na stříbrném podnosu? Po tom použej?

Sem asi jinak vychovaná? Čekám na to, že příjde a jen něco řekne... cokoliv...

Ale ona to dokáže... jednou se zvedne a něco udělá...ať už to bude cokoliv...