Přemýšlím...

Anotace: (4.8.2008) kdyby to nedopadlo tak, jak to dopadlo, dnes bychom spolu byli 7 měsíců...:( původně to měla být úvaha, ale teď...... omlouvám se, že to asi nemá hlavu ani patu,ale píšu, co mi na srdci leží...

Přemýšlím nad vším, co se za poslední měsíc stalo. Všechno se to týká mě a Tebe. Když jsme se před necelým měsícem rozešli, myslela jsem, že alespoń chvíli budeš trpět. Trpět tak, jako trpím já. Asi Ti rychle z hlavy zmizely všechny vzpomínky. Vzpomínky na všechno hezké, co jsme spolu prožili, plné lásky, touhy, sexu, přátel.Asi si spíš vybavuješ vzpomínky ne moc pěkné, plné hořkosti a smutku. Když si to tak zpětně uvědomuji, prožili jsme spolu nádherný půlrok našeho života plný nevšedních zážitků, krásných chvil, chvil něžnosti, ale i chvil nenávisti.
Měli jsme spolu naplánováno spoustu aktivit. Dovolená s mojí rodinou, týden jen sami, spoustu hezkého jsme mohli mít před sebou, kdybychom společně překonali naší krizi. Dva dny před odjezdem jsi mi řekl, že si myslíš, že by bylo lepší, kdybychom se rozešli. Snažila jsem se na Tebe celý ten týden nemyslet, protože jesm se rozhodla, že si dovolenou naplno užiju i bez Tebe. Všechno probíhalo bez sebemenších problémů. Párkrát se mi sice zastesklo, párkrát se mi o Tobě i zdálo, ale jakžtakž se mi podařilo mé city k Tobě přemoci.
Přede dvěma dny, když jsme se viděli poprvé po třech týdnech od rozchodu, jsem si říkala: "to je dobrý, všechno bude fajn, prostě zůstaneme kamarádi". Během večera však dorazila dívčina, kterou nemám ráda. Myslela jsem, že to bylo od Tebe naschvál, že jsi ji pozval. Promiń, křivdila jsem Ti. Odešla jsem odtamtud, a to o mnoho dříve než jsem měla v plánu. Seděla jsem s kamarádem na studni a vidím Tě vycházet s jinou slečnou ruku v ruce. V tu chvíli jsem se zhroutila. Ani nevím proč, už nejsi můj, už mi "nepatříš". Prostě jsem neunesla ten pohled jak se vedeš s jinou holkou za ruku necelý měsíc po našem rozchodu. Nemohla jsem kvůli Tobě spát. Bála jsem se, že se mi o Tobě bude zdát.
Druhý den jsem si psala s kamarádem a ten mě ujistil, že nepůjdeš na to samé místo jako já. Když jsem stála za barem a koukám, jak se ze dveří vynořuje Tvá postava a za ní kráčí Tvá slečna, byl to pro mě další šok. Teprve te´d jsem odhalila o koho se vlastně jedná. No co, je to Tvůj život a jestli ji máš rád, tak spolu buďte šťastni.
Chci jen, abys věděl, že já na Tebe nikdy nezapomenu, nejen pro to, co jsme spolu zažili, ale také proto, že jsi byl pro mě tou nejbližší osobou. Nikomu jsem nevěřila tolik, jako Tobě. Když jsi mi říkal, jak mě miluješ, když jsi mě ujišťoval v těch chvílích, co jsem si nevěřila. Věřila jsem Ti dokonce i když jsi mi tvrdil, že by si se mnou dovedl žít až do konce života, kdybys mě ovšem potkal dřív nebo později. Věřila jsem Ti víc než sobě. Vím, že jsem Ti lezla na nervy tím, že mi vadili Tvoje zlozvyky, tím, že jsem vyžadovala abychom byli stále spolu, aby ses mi stále věnoval. Ale jsem prostě člověk, co potřebuje být neustále zahrnován láskou, protože on sám ji dává tolik, ¨že ji někteří nedokáží přijímat.
To, co tady píšu, není žádné vytýkání a nechci abys něčeho litoval nebo si něco vyčítal nebo tak něco, píšu prostě co mám na srdci, protože už dál nesnesu jak mě to všechno bolí a tíží. Víš, že já všechno říkám přímo do očí, jenže nevím, jestli bych to v tuto chvíli zvládla.
Doufám, že časem budu schopná Tě brát jako normálního kamaráda, ale asi to nebude hned. Potřebuji čas. Takže se omlouvám, jestliže se Ti teď budu nějakou dobu vyhýbat. Možná mě časem pochopíš.
Ještě jednou děkuji za všechno, co si pro mě udělal a omlouvám se za všechny svoje chyby a nedostatky...
Asi Tě pořád ještě miluju, promiň...