Anotace: pro člověka který mě miluje tak jak mohla by si každá žena jen přát....ale já jsem asi blázen
Vidím ti to v očích,
díváš se na mě jak na vodu na poušti.
Nejraději by jsi mě vypil, celou, naráz
čekáš na spásu, která nepřijde
jsem sen, který jsi si vysnil.
/odpusť/
Možná kdybych to nevěděla,
všimla bych si tě sama,
možná bych i zatoužila.
/nevím/
Vím, že si mě zasloužíš
jsi dobrý
takovou dobu už mě miluješ
takovou dobu už čekáš
nikdy jsem ti nedala šanci
nikdy jsi mě nezačal nenávidět
/vážím si tě/
Dávala jsem ti drásoucí naději
a hned ji brala.
/nejsem zlá/
vím, že si mě zasloužíš
..jsi dobrý
na začátku musí být touha
člověk nemůže toužit po tom co má prostřeno
/netoužím/
Podala jsem ti ruku a
už mi říkáš miláčku
! ale tak to není !
/Nemůžu, i když vím, že jsi dobrý/
Možná až se ke mě otočíš zády,
pak přijdu a začnu prosit
......možná
/Jsem tak hloupá...budu litovat/
Je mi to líto
Vím co cítíš
ale...nemůžu se nutit.
Jo, taky tomu rozumím. Je to prostě zákon schválnosti. Ten, kdo nás chce se nám nezamlouvá a ani nevíme proč. Nevím, jestli je to tak vždy, ale je pravda, že někdy je to právě tím, že projeví zájem... :-) Moc se mi tvá dílka líbí. Už se těším na něco dalšího! ;-)
27.09.2008 17:40:00 | Anita Buchtová