Sen a nebo realita?

„Lásko! Broučku! Miláčku!“ Měla chuť jej takto oslovovat. Místo toho mu říká jménem, a nebo použije přezdívku.
Když o něm sní. Je její životní láskou, Mají vztah do nepohody, mohou se hádat, ale ví, že pokud spolu chtějí žít musí dojít ke kompromisu a nebo dohodě. Plánují spolu. Milují se. Žijí spolu. Podporují se. Berou se. Mají 3 děti. Staví dům. Kupují auto. Není nutné dodržet pořadí. Je důležité, že jsou spolu a ví, že spolu to zvládnou. Je důležité, že je jejich láska opětována. Nemilují nadarmo.

Když se octne v realitě, tak to všechno akorát bolí. Má ráda nadarmo, protože její láska není opětována. Ví, že musí zapomenout, ale nechce. Dostal se jí pod kůži a ona je doufá, že až se jednou oklepe, tak z ní ta láska odpadne, protože ona si to už konečně bude přát. Je její pan dokonalý, který bude láskou někoho jiného, princ na bílém koni čekající u zámku jiné slečny...je prostě všech, jen ne její.

Přání se nám tak míjí s osudem. Proč jsou šťastné konce pouze tam, kde si je vymyslíme? Kde je ta láska, která nás má provázet životem? Proč lidé opouštějí a nenávidí? Proč si ubližují? Raději mír a lásku všem. Bolest moc bolí, válka děsí a přináší smrt. Proč tedy vítězí nad láskou? Proč si chceme ubližovat?