Citová myšlenka

Anotace: Je to o lásce, třeba se v tom někteří najdete.

Já a láska
Slovo „láska“ se mi zdá jako dost široký pojem. Člověk může mít lásku k různým věcem, například ke sportu, přírodě, hazardu, ženám…
Já se zaměřím konkrétně na dívky v mém věku a na lásku obecně.
Ono se to jen tak říká, že k někomu cítím lásku, ale většinou se to tak ani nemyslí.
Lásku k dívce jsem ještě necítil. Jak se to dá vůbec poznat, že člověk poznal lásku??Nějaký metr na měření lásky snad??Ano, miloval jsem, ale láska?To ne.
Vždyť přece láska a zamilovanost jsou zcela odlišné „obory“, ale někteří lidé je hází do jednoho „pytle“. I já mezi ně patřím. Běžně v dopise napíšu: „Miluji Tě, jsi největší láska v mém životě.“ Ale časem se pozná, že to není zas až tak pravda. Když se zamyslíme, tak ruku na srdce: kolikrát v životě můžeme milovat doopravdy?není to třeba jen jednou?Zřejmě omyl. Slýchám pořád, jak je někdo zamilovaný třeba pětkrát a to hned do roka. Ano, ani v tomto případě nevybočuji z řady těchto lidí.
Zamilovanost a láska? Je to jako hádanka. Najděte zde rozdíl. Je mezi nimi rozdíl a velice citelný.
Zamilovanost = dočasný stav pobláznění, který se občas mění v lásku. Zamilovanost obvykle nemůžete čekat, přijde sama.
Láska = hlubší cit, který přechází občas ve sňatek (pokud to na něčem neztroskotá).
Když k osobě ztratíme lásku, jdeme k jinému člověku, u kterého si myslíme, že nám ji poskytne. Často nás však nenapadá, jak moc zraňujeme tu osobu, která je podváděna.
Nikdy jsem svoji partnerku neuhodil. Nikdy jsem ji nepodvedl. Na obě věci jsem velmi slabá nátura. Uhodit ženu mi celkově přijde ubohé. Podvést ji je náznak nesouladu ve vztahu. Chyba je v obou partnerech, i když často vinu házíme jeden na druhého. Zamyslet se nad sebou, je věc, kterou bychom měli poznat a nebát se ji. My se nad sebou zamyslíme, ale pozdě. K čemu nám to potom je?…..avšak vždy se dá něco zachránit. Ať už je to sebemenší maličkost. Nesmíme zapomínat, že maličkosti se můžou hromadit až ve velké věci.
Co jsem však udělal a velice mě to mrzí? Partnerku jsem slovně napadl. A nestačilo se „jen“ omluvit. Byla citlivě zasažena a já se nemohu divit, že mě odmítala vyslechnout, co bylo důvodem k mému rozhořčení. Nyní jsem poučen a dávám si pozor, abych zase něco špatného neřekl. Už to nechci nikdy opakovat.
Co by nemělo chybět ve vztahu a lásce?
Důvěra. Láska bez důvěry? Nelze.
Upřímnost. Máme být k sobě upřímní? Samozřejmě, jinak si lžeme a to nechceme.
Tolerance. Navzájem se tolerovat? Ano. Správná shovívavost ve správnou chvíli neškodí.
Musíme si ji ale vážit.
Porozumění. Rozumět či nerozumět?Rozumět. Neporozumění vede k hádkách.
Komunikace. Co se stane, když nebudeme komunikovat? Budeme mlčet. Z čehož vyplývá, že
si nemáme, co říct a vztah ztrácí smysl.
Něžnost. Být něžný? Proč ne. Určitě tím nic nezkazíte.
Opora. Být druhému oporou? Určitě. Musíme mít pevnou půdu pod nohama a cítit podporu
partnera.
Harmonie. Vést harmonický a pestrý život? Nezbytná složka soužití dvou lidí.
Vynechal jsem něco? Určitě ano. Ale tyto vlastnosti se mi zdají jako hlavní a nezbytné pro každý vztah.
Proč žádný můj vztah nevydržel moc dlouho? Můžu to svést na svůj věk, anebo je to zřejmě tím, že nevím, co chci. Asi něco selhalo. Ale co? Pokaždé selže něco jiného. Poučím se z jedné chyby a přijde další. Naskýtá se otázka: Proč?
Nikdy nedostaneme správnou odpověď. Žádná odpověď není jasná, jednoznačná a jednotná pro všechny. Je to v nás lidech. Každý člověk je jedinečný a pro společnost nenahraditelný, a proto se tomu říká ŽIVOT, který si pro nás chystá ledajaké nástrahy, ale i radosti, a proto se vyplatí žít!