Za ručičku a za nos

Musím, jako jindy, začít příkladem. U nás ve třídě spolu vážně chodili kluk a holka (zázrak). Velmi trefně to jeden nejmenovaný člověk okomentoval "...tragéd k tragédovi sedá...". Každopádně po pár týdnech se rozešli a teď si pořád nadávají.
Možná, že vám to příjde normální, ale já mám otázku. Proč, ptám se, proč ve školních letech balíme holky, když víme, že navěky to nepotrvá a že definitivní lásku zažijeme možná na vysoké (a možná taky nikdy)?
A vůbec, co to dává? Ten báječný pocit cucat se s někým vystaven v ústrety výsmechu ostatních spolužáků? Držet se s někým za ručičku?
Zeptám se obráceně: co nám to bere? Jakkoliv nemám rád heslovité vyjadřování, musím si udělat výjimku: Bere nám to peníze, čas, přátele, zájmy, vlastní tvář, schopnost nezávislého rozhodování, a naopak nám to dává ten úžasný pocit mít nervy v kýblu.
Ano, budete mi oponovat sexem, ale já mám na vás upletený bič: Zvýší snížená věková hranice povolených souloží ochotu mldých holek stát se svobodnou matkou?
Takže přátelé, chcete krátké, impulzivní, až virové vztahy, nebo počkáme, až bude čas?