Když srdce bolí bolestí sta dýk

Anotace: ...

Do sluchátek jsem si pustila hlasitě Linkiny. Nějaké jejich kousky hrané na klavír. Jedná se většinou o kousky smutné. Ale to se mi teď neskutečně hodí. Je mi těžko a hlava se mi motá... a srdce to bolí bolestí od sta ostrých dýk. Vím, že za to nemůžeš, nevěděls. Nedala jsem Ti nikdy vědět, že Tě miluju a že je mi s Tebou nádherně.

--------------------------------------------------------------------------------

Že když jsem s Tebou, tak mi jde všechno lehčej a tak moc nemyslím. Nemůžu Ti nic vyčítat. Můžu za to já!!! Já nikdy nesehnala odvahu k tomu, abych Ti řekla: Miluju Tě. Dvě slova. Pár písmen. Tak málo. A já se přesto nikdy neodhodlala k tomu, abych Ti to sdělila. Jen pitomých osm písmen mi nikdy nešlo přes rty a proč? Protože jsem se bála, že Tě ztratím jako přítele. Kdysi - jeli jsme spolu autem, měl jsi konečně svůj vytoužený řidičák a tu jízdu sis neskutečně užíval. Tehdy si mi řekl, že jsem Tvá spřízněná duše, bylo to jako bych zároveň dostala ránu i pohlazení. Promiń, že to tak říkám, ale je to tak. Protože ten citát o tom, že nemáš nabízet přátelství někomu kdo chce lásku, protože je to jako když dáváš žíznivému suchý chléb, je pravdivý. Tehdy jsem Ti to chtěla říct. Jenže copak tohle můžu říct příteli? Ne to není možné. Musela jsem se usmívat a říct Ti to samé. Tehdy když jsme byli v té čajovně. Byl jsi první kluk se kterým jsem se líbala. Tehdy jsem moc nemyslela a jen se nechala unášet. Aspoň to se mi splnilo, chtěla jsem, abys byl první kluk, kterého políbím. Jenže to taky nebylo doopravdy. Už tehdy ne. Byla to jen hra při které se každý líbal s každým. Jo každý se líbal s každým a přesto jsem byla šťastná jen ve chvíli kdy to bylo s Tebou. Jaké je to asi teď když se líbáš se svojí vyvolenou? Musíš být nekonečně šťastný. Moc Ti to štěstí přeju, protože ty si zasloužíš lásku i hezkou, milou a veselou dívku a to ona bezesporu je. Je milá a vtipná jen já bych jí v této chvíly nejraději oči vyškrábala, ale jen mě tohle napadne, tak si uvědomím, že Tvé oči by potom stokrát povadly jestli ji fakt miluješ a to Ti nedokážu udělat. Viděla jsem jak to vypadá, když trpíš a myslíš si, že život se proti, když vztekem zatínáš pěsti a ptáš se proč? Ta kresba, kterou jsi tehdy nakreslil je dodnes ukrytá v mém deníku. Schovala jsem si, aby mi připoměla, že jsem to byla já za kým jsi přišel, když Ti bylo těžko. Vzpomínám na to jak jsi vyběhl ta čtyři patra abys mě na balkoně utěšil. Nechtěla jsem tehdy abys viděl mé slzy, ale ty jsi byl rychlejší. Teď Ti to přiznám: Jo tečou mi slzy, tečou a hlava a srdce stále nechtějí věřit Tvému rozhodnutí. Jsem moc temná, jsem zlá, jsem sobecká, jsem moc přemýšlivá a nemám odvahu. Já to vím. S ní Ti bude líp. Miluju Tě a kašlu na to jak to bolí. Milovat neznamená vlastnit. Ne! Ne! Ne! Dokonce jsi vedle mě jednou spal. Přijde mi to neskutečně dávno. Ale ještě si pamatuji Tvou nádhernou vůni. Pořád vím jaké to je když jsi šťastný. Tvé oči mají v takových chvílých takový zvláštní lesk, celé tvé tělo je zahrnuto zvláštní energií, kterou říkáš... já jsem sťastný. Ale taky vím jaké to je když jsi nekonečně smutný. Mám jednu teorii. Během tohoto roku jsi byl již jednou zamilovaný( nebyla jsem to já, já jen byla Tvou vrbou) nevyšlo Ti to. Přestal jsi chodit k nám a uzavřel jsi se. Zajímala jsem se o Tebe a Ty jsi mi řekl, že jsi hrozný žárlivec. Že když jsi zamilovaný a vidíš tu vyvolenou s někým jiným, tak že Ti To trhá srdce. Já Ti to tenkrát nepřiznala, ale já jsem naprosto stejná. Vím, že jsi romantik, který miluje ty drobné náznaky. Vím, že silné stroje, to je prostě Tvoje. Jo seš silnej to obdivuju. Je dost těžké být i nadále Tvou spřízněnou duší. Nevím jestli to vydržím. Možná jednou seberu odvahu a dám Ti odkaz na tento stupidní článek. Odkaz na snůžku těch mých nesmyslných, ale naprosto pravdivých slov. Moc jsem v sobě skrývala, ale ani já nejsem kouzelník. Nejsem všemocná a určitě přijde den, kdy si tato slova přečteš. Nebo taky ne. Jsem přece hroznej srab. Ale teď už nemám co ztratit. Jen toho přítele. Ale nevím jestli by to pro mě nebylo spíše mučení. Tímto článkem v sobě všechno tohle utápím, proto sis nikdy nesměl přečíst můj deník. Terka