Zvláštní

Zvláštní

Anotace: pro mého přítele

Honzánku, zas mě chytá jistá schíza/psycho, nebo jak to mám pojmenovat, a proto si chci zaslovíčkařit.
O TOBĚ BEZ TEBE A S TEBOU.
Jak bys vyložil slovo „zvláštní“?
Zvláštní je počasí/nálada/atmosféra před deštěm.
Zvláštní je východ a západ Slunce.
Zvláštní je tě pozorovat, když spíš nebo když nekoukáš.
Zvláštní je zloba vycházející z tvých úst a v očích máš bolest.
TA BOLEST, TO TRÁPENÍ JE NEJVÍC ZVLÁŠTNÍ…
Miluju tě.
Miluju tvé dotyky.
Když si moje vlasy namotáváš na prst.
Něžnosti.
Když mi funíš do ucha a mě jemně běhá mráz po zádech.
Tvoje nemotorně vyslovená láskyplná slovíčka.
Toužím po tobě, když si vzpomenu na…
Divoké muchlování, tvůj úsměv nebo výraz, když se spolu
MÁME RÁDI… Úchylácky vyšinutý pohled rtů jemně poodhalující zuby…
Toužím po tobě DNEM I NOCÍ
RÁNEM I ODPOLEDNEM
A chci žít nonstop. Možná nechci. Každopádně chci tebe.
Tvoje ruce, něžné/silné.
Tvůj jazyk.
OSOBNOST.
Umíš to ve mně rozpálit.
Vždycky mě naplníš.
Duchovno, ach ach ach…
Často mám zajímavý/ZVLÁŠTNÍ sny.
Nejvíc jich mám o tobě.
Myslí se vracím k tobě i tvému naplnění.
JAK SE ASI NAPLNÍ NÁŠ OSUD.
Není v tom telepatie.
Souznění/příliv a odliv.
Větší příliv sinusoidy.
Nádherná křivka osudu, moje i tvoje křivečka zadrženosti.
A já Jsem, když Jsi ty.
I dotykem přeneseš ten pocit na mě. (Ve mně?)
Tepem.
Jsem malé zvířátko, co je rádo trápeno, co rádo trápí, nemusí jíst, nemusí spát, sex, knihy, sex.
ZVLÁŠTNÍ SLOVO SEX.
Nebo jsem ZVLÁŠTNĚ děsný prase, úchylný, nadržený.
Užijme si život, dokud jsme mladý.
Dokud nás to baví.
Dokud jsme krásní.
(Chytří?)
Jsem na Křižovatce.
Nejsem Kerouac, ale jsem Na cestě.
Snad se víc přiblížím tvému nitru.
Pokud mě pustíš.
JSI ZVLÁŠTNÍ.
A NENÍ TO VESELÝ.
Ale inspirace ze žalu/múza z lásky nevybledne.
Když posedávám, u okna, u stolu.
Slunce v koruně osiky.
Pavučina v bodláčí.
Tehdy mě napadají nápady.
Atakujou.
Ach stromy, stromy, všude je les.
I kolem mý duše.
Vysekávám si cestu, ale nevíš, co to znamená.
Moc zvláštně tě miluju…
Víc než tajemný/zvláštní/podzimní podvečery.
Zvláštně jinak než všechno ostatní.
O tom by se dala napsat kniha.
(A co takhle kapitola?)
COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT…
Zvláštní je vědět, že jsi se mnou,
patřit k sobě,
milovat se,
potom si lehnout vedle sebe a odpadnout,
ROZPLYNOUT SE/POVADNOUT,
USNOUT.
Zvláštní je tě obsedat a myslet střídavě na tebe a na sebe, když je to společný.
Nepopsatelně zajímavej pocit.
Zvláštní bude Kutná Hora blues, jestli to někdy napíšu.
(A co Systém?)
Leňoure, zklidni hormony.
Jenomže hormony nejdou zklidnit.
Moje obzvlášť.
OB-ZVLÁŠŤ
OB HORMON JE ZVLÁŠTNÍ.
Když si stěžuju, říkám : “Ach to je život…“
Přitom na životě samotnym, na žití, není nic špatného.
Žít je lidský.
Nebudu nadávat na život, ale na lidi, přestože všechno se vším souvisí.
A já se do žití čím dál více zamotávám, žiju a miluju.
Miluju tě milovat…
Dělat sprostý věci není nic sprostého.
I to je lidský.
Má duše vzdychá, miluji tě lidsky
i (nelidsky/nadlidsky) jinak.
Opět zvláštní pocit.
Když jsem ti říkala
o tom, jak jsem v koupelně TAK SAMA.
Že u toho nemyslím.
Že u toho nemyslím na nic,
nebyla to pravda.
Myslím přitom na nás dva.
Jak se spolu plavíme…
V MÉM MOŘI.
Když jsem trochu opilá,
TRPKÁ CHUŤ VÍNA.
A únavou usínám, stačí vědět, že jsi se mnou…
a poslouchat v rauši Schody do Nebe.
Občas cítím Prázdno/Nicotu a nihilitu,
Pocit, že mě přestaneš mít rád,
že mě opustíš.
Pocit, že odloučení potrvá moc dlouho.
Zvláštní pocit, že nemáme budoucnost.
Nic příjemného.
ŽBLÉÉ.
Neumím prasárny popsat jinými slovy než prasárenskými
a líbí se mi, když máš mrdky na tričku.
A šťávička teče po stehýnkách.
Ranní VSTÁVÁNÍ a následní rajtování.
Perforace, hloubka
unášet se v Srdci Oceánu
a narazit na břeh.
Jsi můj přítel, můj neobyčejný/zvláštně obyčejný
NESKUTEČNĚ SE DOSTÁVÁJÍCÍ DO NESKUTEČNA.
NEPŘÍSTUPNÝ A SNADNO DOSTUPNÝ.
Ať si o tobě říkaj, že jsi hloupej, ošklivej a namyšlenej,
vím, že jsi chytrej a krásnej. A ZVLÁŠTNÍ
TROCHU CYNISMU, ALE COŽ…
Pro všechno, za všechno tě miluji,
i když mi nervy drásáš.
Někdy mi zbrázdíš brázdy,
to když brouzdáš
nejcitlivěji s citem/něhou/jemností.
Jsi jako jehňátko.
Jako jehňátko zranitelnej.
Nedovolím, aby ti někdo ubližoval.
Chci tě ochránit a nevím si rady sama se sebou-
Máš svůj svět, utíkáš tam? Zelený mech, mlha, dým…
NIKDY TĚ NEOPUSTÍM!!!
Když se dlouho nevidíme, připadáš mi jinej
ZVLÁŠTNÍ (prokletý slovo),
třeba když jsi oholenej.
Věci, který nikdy nepochopím.
Který nikdy nepochopíš.
Nestaneš se pražákem.
Nanicovatej a vyžranej.
Chci tě vidět s čajem a dýmkou po mém boku.
Kutné Hory Kolouščí pán.
MŮJ KOLOUŠEK.
Zapsal jsi se do mý duše/srdce/světa.
Svět je to, jak dálka se blíží.
A Hafling se nám bude pást na louce.
Dřív jsi chodil s Andreou.
Nerada to vim,
beru to však na vědomí.
Chci bejt lepší/živější/OSUDOVĚJŠÍ.
Aspoň trochu podivínka.
Zajímavá.
Nebo zvláštní.
Neměj mě za magora. Miluj mě…..
Autor Grizzzelda, 24.11.2009
Přečteno 625x
Tipy 1
Poslední tipující: ewon
ikonkaKomentáře (2)
ikonkaKomentujících (2)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

uf, no zlato promiň, ale ani já nemám sílů to dočíst celý.. opět je to vyznání, opět mi připomínající tvůj tajný deníček.. Ale některý ty myšlenky a básnický obraty se mi vážně líbily.. Víš, ale mám pocit, jako by ses tohle všechno bála tomu Honzovi říct do očí, a proto od toho unikáš tím, že to píšeš.. Což vůbec není špatně, naopak, tím se člověku hodně uleví, ale mě bys zvážit, zda-li by někdy nebylo fajn mu to sdělit i osobně, ne jen takhle virtuálně.. ;)

30.11.2009 15:16:00 | Uršula Helmutová

zvláštní :-), vlastně mi to moc zvláštní nepřijde, jen neobvyklý a obvykle Kerouacovský :-), zvláštní

24.11.2009 20:23:00 | ewon

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí