Noční přemýšlení

Anotace: Probudila jsem se a nemohla spát..

Probudila se kolem druhé hodiny ráno. Byl úplněk a Měsíc osvětloval celý její pokoj. Probudila se s úsměvem na tváři. On ležel vedle ní. Jednou rukou ji objímal kolem pasu a druhou ruku měl pod hlavou místo polštáře. V noci mu ho totiž nevědomky vzala, když ten její spadl z postele. Kdyby byla v pokoji sama, bála by se. Od malička má panickou hrůzu ze všech strašidel, bubáků a duchů. Ale teď ležel vedle ní. Držel ji tak pevně, že skoro nemohla dýchat. Chránil ji.

Přemýšlela o včerejší noci. To s ní ještě nebyl a ona usínala sama. Pročítala sms, co ji za tu dobu, co jsou spolu, poslal. Do uší jí hrály pomalé písničky, ostatně jako vždy, když nemůže usnout. Přečetla si jednu zprávu, dvě, pět, deset… Po každé zprávě jí srdíčko tlouklo silněji a silněji, úsměv na tváři byl zřetelnější a oči se jí zalily slzami. V duchu se sama sobě smála. Říkala si, že je praštěná, že žádná normální holka se nerozbrečí, když si v noci čte zprávy. Jenže ona věděla moc dobře, proč pláče. Nebyly to slzičky smutku. Byla šťastná. Poprvé v životě cítila, že jí někdo miluje.

Vzala jeho ruku, přetočila se na druhý bok, aby mu viděla do tváře a znovu si jí dala kolem boků. On se zavrtěl, přitáhl si ji k sobě a dál spal.

Vzpomínala na jeden prosincový večer. Doprovázel jí domů. Stály před schody a ona věděla, že až se otočí a odemkne dveře, bude je od sebe dělit dalších pět dlouhých dnů. (Dny bez něj se jí zdály nekonečnými. A naopak – dny, které trávily spolu, jako kdyby utíkaly stokrát rychleji.) Byla smutná. Neměla ráda loučení. Pokaždé mu toho chtěla říct tolik, že nakonec neřekla nic. Připadalo jí, že nic není tak důležité, aby tím zaplňovala čas, který ještě můžou trávit spolu. Nakonec mu řekla, že se bojí, aby jí neublížil. Že má strach. On jí pohladil po vlasech, přitisknul k sobě a do ucha jí zašeptal: ,,Nikdy bych ti neublížil, Leničko. Z toho opravdu nemusíš mít strach….“ Dal jí pusu na čelo a usmál se. V tu chvíli si byla jistá, že už nikdy nebude pochybovat.

Kolik mohlo být hodin? Půl třetí? Tři ráno? Natáhla se pro mobil, aby se podívala. Omylem shodila ze stolku ovladač na televizi. ,,Co se děje, zlatíčko?“ Probudila ho... Dala mu pusu a řekla, že se jen chtěla podívat, kolik je hodin, protože nemůže spát. Hladil jí po vlasech a za minutku zase usnul. :)

A co teprve v ten večer, kdy spolu byli na plese? Seděli u stolu společně s jeho kamarády a on jí držel za ruku, hladil po vlasech… Zeptal se jí: ,,Chceš jít tancovat?“. Vstal, vzal ji za ruku a dovedl na parket. Přivinul ji k sobě a jednu ruku jí položil na záda. Ona zvedla hlavu, pramínek, který jí překážel, si dala za ucho a podívala se mu do očí. Nevnímala ostatní. Připadala si jako princezna. Zajela mu rukou do vlasů, políbila ho a do ucha zašeptala, jak moc je s ním šťastná.

,,Proč ještě nespíš? Vždyť jsou aspoň tři hodiny…“
,,Jo, já vím. Promiň, že jsem tě probudila. Už budu taky spát“
Políbila ho, rukou mu zajela pod tričko a hladila ho po zádech.
,,Miluju tě, beruško.“

Podívala se na Měsíc. Tlumené světlo pronikalo skrz záclonu do celého pokoje. Nebála se… Zavřela oči a spokojeně usnula.