Dospělá

Nějak mi došla zásoba naivní zamilovanosti. Možná odešla s věkem, možná je problém v kombinaci našich osobností. Možná mám příliš velká očekávání - jak ostatně vždycky. Těšila jsem se na létání v oblacích, sněním nad portrétovou fotkou, duchem nepřítomnost a neustálou snahu být s tím druhým. A ono nic, je to najednou "jen" líbání, laskání, opakování již známých frází, pouze v jiném podání, snaha kombinovat diáře a hledání společných volných chvil - spíše večerů a nocí. Ta snaha být efektivní i ve vztahu a něčeho dosáhnout je ubíjející a mám dojem, že i marná. Nějak jsme si oba zvykli pracovat s vizí, plánem, cíli, hledáním vhodných indikátorů, jejich plněním, hodnocením a analýzou. Krásně to jde nalít do tabulek a jen těžko naplno prožít. Co s tím? Zvyknout, měnit nebo hledat dál?