Lásko,bože lásko
kde ťa luďja berú
na horách nerastěš
v poli ťa nesejú...
Cesty lásky jsou nevyzpytatelné.
Projdete světa kraj-cesty,cestičky vyhlížíte a tajně doufáte , že ji zrovna tam někde konečně potkáte a...
kde nic, tu nic
Přitom stačí zajít na obyčejné kuželky (mimochodem -na které by vás jindy nedostali ani párem statných volů) a co myslíte?
čeká tam na vás.
Někdo kdysi řekl- „když hodně chceš, tak to dokážeš“.
Měl pravdu, ale nemyslím si ,že to platí i pro lásku. Vůbec totiž nezáleží na tom, kudy chodíte. Vše má svůj smysl i když být ve správný okamžik na správném místě vám taky moc nepomůže, pokud nepotkáte toho správného člověka.
A já to štěstí měla.
Ani v koutku duše jsem nedoufala, že mě to ještě někdy potká.
Po mnoha, mnoha letech- snad to byla i věčnost se to stalo
a já – já jsem milovaná a milující...
Nevím kdo, nebo co za to může, komu bych mohla poděkovat a proto děkuji
všem a všemu...
Díky osude.
Díky lásko, že existuješ.
Díky Tobě
* J i ř í *