Láska, blaf nebo realita?

Anotace: Láska..?

Když má člověk někoho koho v jednu chvíli miluje, "miluje" a nebo třeba jen má rád, tak je tak trochu pod vlivem návalu hormonů(Z hlediska fyziologického jde pouze o hromadu chemických látek a láska je často popisovaná jako obyčejná chemická reakce. Z pohledu nezúčastněného vědce to určitě chemická reakce je a možná i obyčejná, ale z pohledu zúčastněných stran jde zcela jistě o nevšední úžasné a neopakovatelné pocity.), které se přiřítí, díky "lásce". Ale jak láska působí na nezamilované, na ty co neprožívaj tu krásu ("krásu")? Je láska opravdu věčná?
Když jsem byla zamilovaná (nebo "zamilovaná", fakt nevim jak ten můj stav nazvat), tak jsem tu psala jeden lásky plný článek za druhým, ale teď když si je čtu tak občas jen kroutim hlavou. Neodsuzuji lásku, ani kluka se kterym jsem jí prožila:D, no já nevim, myslim že určitě v nějakých případech je láska krásná a taková jakou jí všichni známe z těch romantických dojáků. Někdy si ale říkám jestli by z žánru -romantické- neměli udělat -pohádky-. Vždyť v kolika případech se dočkáme lásky až do konce života? V kolika případech se z největšího borce školy stane najednou romantik a zamiluje se do ošklivky, se kterou se zas nějakym záhadným způsobem seznámil. Fakt tu nechci lásku nějak poškozovat a kritizovat a to nedělám, ale moje ideály pravé lásky se podle mě už většinou neobjevují. Ideály? No tak samozřejmě jde o povahu, to je v pořádku, tohle ano. Protože znám plno skvělých kluků se skvělou povahou. Prostě vpohodě kluk, se kterym se dá normálně kecat, kterýmu můžete věřit, který vás poslouchá, kterej vás dokáže rozesmát a tak dále a tak dále. Samozřejmě každej druhej kluk tohle nemá, ale kdyby si lidé vybírali partnery podle povahy tak by bylo mnohem víc párů, ale kdepak, snad všem jde o krásu. Hm, první chybičky, hezkých a přitom vpohodě kluků moc neni a tak většina hezkých kluků jsou debílci a nesplňují to podstatné. U mě je krása různá, kdybych měla s někym chodit, tak nechci při pohledu na něj blít, ale vzhled mě nějak nezatěžuje, když je nadprůměrný nebo průměrný tak ok. Při úletech samozřejmě jen nadprůměrný:D. No ale dostali jsme se teprv ke druhému bodu a to kráse a už něco nesedí. Jak má být pravá láska, kde si nikdo na nic nehraje, kde spolu nechodí jen pro ukazování? Když někdo chce hlavně krásu a chování ho/jí zajímá jen tak trošku, no prostě si řeknou: "Hm kunda, tu chci.." a konec. Jak si představuji toho ideálního to dokončim asi jindy no. No abych to tedy nějak sečetla a podtrhnula, myslim si že v mládí opravdová láska prostě neni a taková ta naklonovaná láska (ta láska který by se možná dalo říct láska) se občas objeví. No takže když ta normální láska je jen občas a většinou jsou to ty hrozně dlouhý vztahy na 3 měsíce, kdy se fakt milují, myslím že je to spíš blaf... Jak tak znám lidi kolem sebe, tak si myslim že tak 1 pár z 10 prožívá opravdu něco krásnýho, ale těch zbilejch 9 myslim že ani ne. Nic méně každý miluje něco jinýho a každý si zakládá vztah na něčem svím, to neodsuzuji, lidi co chtěj radši krásu než povahu, tak fajn, když opravdu milují a nepodvádějí, tak je to prostě láska po jejich. Když někdo miluje povahu, vzhled a třeba partnerovo vymakané bříško nebo prostě cokoliv jiného, podstatné je že miluje.
Byla jsem teď na táboře a skoro všichni co tam měli kluka, měli kluka i doma.. O tomhle byl dnešní článek o těch 9víti lidech z 10i. O těch lidech co říkají "Miluji" a dokážou podvíst se slovy "co oči nevidí, to srdce nebolí".. Ano dokázala bych podvíst, ale jen kdybych nemilovala a když nemiluju tak s nemám přeci vztah ne? Když dokážu podvíst, tedy když mi partner nevyhovuje, tak proč s nim vlastně jsem? Abych měla na facebooku "zadaná"? Achjo, je to fakt divný. Vyberte si lidi, buď úlet nebo vztah, takovej zpatlanej vztah? To rači dlouhodobej úlet.. Nezneužívejte, tak božské slovo "miluji tě"... Protože milovat je nádherné..