I love the way you lie ..

Anotace: Život je jedna velká náhoda a my, my lidé, co žijeme můžeme být jen šťastní, že právě my můžeme být na tomto světě. I když bychom někdy raději nežili, život má své krásné stránky jako je například láska.. - upřímná.

Když si myslíš, že máš vše pod palcem a vše se ti daří, tak se vždy najde nějaký blbec, který ti vše zkazí, který se bude snažit ti náladu za každou cenu zkazit. Vždy se najde nějaký důvod, proč být smutný a mrzutý, ale nesmíš se tomu podávat, protože pak to bude ještě horší. Musíš se naučit žít s tím, co ti přijde do cesty jako jsem se to naučila i já, pak si dokážeš život mnohem víc užívat. Když se mi stane něco špatného, tak si řeknu "dobře asi to tak mělo být", smířím se s tím a snažím se s tím bojovat a nejlepší zbrní je dobrá nálada ...každému je občas do breku, nemůžeme mít vždy dobrou náladu, ale když se budeš snažit aspoň trochu! ..tak to vždy nebude tak zlý. Nauč se žím s tím, co ti život dá ...ať jsou to špatné a nebo dobré věci! Když se ti stane něco krásného - žiješ strašně rád a jseš šťastný. Když naopak něco špatného - život nesnášíš a nic tě nebaví, nauč se brát to jako ty dobré věci.. prostě to přišlo a ty jseš bojovník, který se narodil, aby bojoval, smál se, učil se a především žil! Tak žij a bojuj!!! Vždy se problémům postav jako "CHLAP" s velkým "CH" a dělej vše proto, aby tvůj život byl příjemný, protože ty jsi sám strůjce svého štěstí, jak se říká ;) ... A proto sem píšu.... Už samotný název vypovídá " Miluji ten způsob, kterým mě klameš " ...ano, je to tak. Ale ne já nemyslím Tebe Andreasi - myslím svoje srdce. Miluji, jak mě klame moje srdce - mé srdce, které sice ví, co chce, ale neumí vyslat správné signály mému mozku. Jsem strůjcem svého štěstí a vše, co udělám a jak se budu chovat, vše se to odráží na mém životě, na tom jak budu žít ...v jakém prostředí a s jakýma lidma. Proto se nechápu, já všechno tohle vím a vím, že jsem ctižádostivá holka, ale proč si šlapu po štěstí?! Já moc dobře vím, co by mě mohlo udělat šťastnou a stačilo by mi jen "lusknout prstem" -lépe řečeno- stačilo by mi chovat se normálně. Nechápu se ....vím,co mám dělat a co říkat, ale jakmile přijde ten moment, kdy bych to měla udělat, nevím vůbec nic a jsem nepříčetná, možná je to normální reakce? A nebo možná nejsem tak ctižádostivá, jak si myslím? Nevím ...sebe sama nechápu už dávno, a proto jsem se rozhodla s tím bojovat -aspoň trochu. Protože jsem se narodila pro to, abych bojovala a především ŽILA!

- budu tě navždy milovat, to ti slibuju! A hvězdy, které jsme o prázdninách pozorovali nám pomůžou!