A dál?

Je to, jako bys kolem sebe měl dvě skořápky a mě pustil jen do té první.
Přesně tak, abych si ještě připadala výjimečně, ale už se nedostala k jádru. A ať si klidně spadne celé nebe hvězd, bude to pořád dokola.
Najdem se v láhvi vína, kde pravda je jenom kočičí mrouskání a dotyk vlhké trávy. Neumím tě číst a neumím se ti dát číst.
A až se zase sejdem na půl cesty mezi mnou a tebou, budu chtít setřást tenhle pocit bezmoci a smět se volně nadechnout a usmát se na tebe bez očekávání čehokoliv.
A přesto...
Jsi ve mně.