Můj život je jedno velké dobrodružství,což je samozřejmě dobře,jen kdyby mě láska tak nezkoušela!Překážky které mi staví do cesty mi ubírají síly.Je těžké si uvědomit,že právě oni dělají lásku láskou.Každý i já bych chtěla,aby se lidé milovali a neměli důvod se rozcházet,všechno by pak totiž bylo krásnější,žádné slzy by nebyly prolity.Krásné dívky by neměli důvod zdobit své oči stříbrnýmy kapkami.Ty se srdcem velikánským,by neměli důvod uzavírat a drásat si ho.Proč to musí být zrovna takhle bolestné?Ano,vím,já vím proč...Nic není dokonalé a dokonalost sama je jen nicota...Bez toho všeho by byla láska pouhé slovo o pěti písmenech a slavné minulosti.Přesto nesmíme dopustit,aby okolnosti zahubili,tak vzácný cit.Každý mráček rozfoukat a pokud přijde bouřka tak věřit,že jdnou vysvitne sluníčko.Na světě žije hodně lidí,kteří jsou na tom takto a doufám,že též věří,protože věřit znamená být.Proto chci,abyste si z této ne zrovna učené úvahy vzali myšlenku,že láska tady není od toho abychom ji zatráceli,ale abychom jí žili se všemi jejími klady i zápory.
Děkuji za komentář, jsem rád, že si z mé kritiky nic neděláš. Piš dál, děláš to dobře...
13.09.2006 14:23:00 | Daniel S.
Ty nejsi jedniná, je tady na Literu takových spousta a jedno máte společné. Mluvíte, píšete o lásce, prožíváte lásku a přitom s ní zacházíte jako dítě s tatínkovou pistolí.
S tím pojetím by jste na lásku ani vzdáleně vůbec neměli mít nárok, pokud by Bůh byl soudnější a neměl takový smysl pro humor...
Naučte se s láskou zacházet, naučte se milovat s porozuměním, vůlí a odpovědností, pak budete žít i psát úplně jinak...
13.09.2006 12:50:00 | Daniel S.