Už jsem dlouho nic nenapsala

Anotace: ...................rozešel se semnou a já nevím,jak dál....

Připadám si jako kdybych pomalu,ale jistě umírala.Od té osudné chvíle před rokem se nezměnilo vůbec nic,možná pár společných nocí.Jestli se to tak dá nazvat…..
Náhle nemám sílu ani psát či mluvit.Chápete? Už mě ani nebaví se o nás dvou bavit,přesto nepřemýšlím nad ničím jiným celé dny a nejvíc,když je v televizi nějaký romantický doják.To pak z mého hrdla neuslyšíte nic jiného než jen zoufalý řev a pak mám chuť mu něco napsat,ale neudělám to hned ten první moment,když ty nostalgické pocity semnou šijí po celé místnosti.Chodím s gejzíry v očích po pokoji,do obyváku,do ložnice do zrcadla,abych se znovu utvrdila v tom,že jsem to já ,která tak úzkostlivě brečí vlastně sama nad sebou,brečí ve své neschopnosti pohnout se v před….
Pak mu napíši…. Dříve pod vlivem nějaké té červené lahvinky,kterou pak vyzvracím a smyji tím tak vlastně další zoufalý pokus.Přesto však nezapomínám,vše,každičký moment ve mně zůstává jako voňavá květina,která nikdy snad nevyčichne .Bojím se však,že si jednou k ní moc přivoním,zalíbí se mi ta lítost,kterou každý den sebou nosívám,dokonce i teď ,když jsem byla s lidmi na horách na Silvestra tak jsem tam vlastně mezi těmi lidmi v hospodě neseděla,nebyla jsem tam a ani se nebavila za celou dobu téměř s nikým.Nebyla jsem tam ,ve svých myšlenkách Byla jsem jen s Ním“a jsem s ním stále…na každém kroku.Je to jedno,jak je ta cesta od něj daleká nebo hluboká.Cítím tu hvězdu,kterou máme společnou.Tu hvězdu nad námi,jak se s námi večer spojuje ve svých myšlenkách,jak námi prochází uprostřed noci.
Achjo..dřív mě tak bavilo psát,teď vlastně vůbec nevím proč to dělám…snad možná proto,že by měl zájem si to někdy vše přečíst,že by měl zájem zjistit to jaká doopravdy jsem.
Pomalu umírám….kde se poděl ten jas v očích?odraz moře,i snad ty vrtochy,pláč a náhlý smích….
Všechny ty pocity šly s Ním….
Umírám a nechce se mi s Vámi smát
Nový rok začíná
Pro mě skončil a ještě nezačal

Umírá mi duše!
Kdo jí pomůže?
Zvolám..

Seděla jsem mezi Vámi u stolu,tichá,hrozně bílá,jako zima,kterou jsem ještě nezakusila…
Všichni jste se hřály slovy…
Bloudily jste do očí protivníku i bližších srdcích
V popelníku prázdno…
Nesmělo se tady kouřit…
Občas jsem se usmála s neutralizovaným pohledem
Hořce sladce se nyní nenávidím pro tu lež,že mi na vás záleží…
Nemám síly na lásku
ˇOdešly s Ním….
Zvolám….a odcházím