Katarze bytí

MiMiKa Úvahy » Láska

Stále opakující se ozvěny šepotů v mysli. "Je to čirá energie!" Jak chutná energie? Jak na vás působí? "Je jí MOC!" 

 

Ale co když, se činorodá, tvořící pozitivní, posouvající energie transformuje a změní svou formu? Formu nabívající obří rozměry, biomorfní temnoty. Tvořící deststuktivního činitele černé vsakující se hmoty. Obrácena proti sobě samé?

 

Decimující noční můra. Bídačící negace zavrhující myšlení, vyvěrá sebezničující myšlenky pro celé bytí. Krystalický výlev srdce. Snaha šetrně pracovat se zbytkovou energii a naložit s ni k posílení sebenalezení. K nalezení Lásky a Důvěry. Ne, i poslední písky záře využívám k destrukci těla a pokoření duše z vnějšku i zevnitř.

 

Jak z toho ven? UTÉCT. Bohužel, nevede cesta z labyrintu Sebe. Už nemohu víc. Lapám po dechu. Neujdu krok. Prorok zaznamená a vyrovná katarzní hmotu, zrcadlící se na těle. Pád, fyzický pád. Sedřené tělo, nemožnost pohybu, zastavení. Rozhlednutí. Pochopení. Hledání ztracené lásky a sebe víry. 

 

V očekávání Katarzního prožitku. Napnutá jako struna zníci kvílivými tóny vzlyků kapky slz, stékajících po tváři. 

 

Chci ochranit před sebou sama. Chci dál volně prožívat, bez svazku destrukce. Chci úsměv a slunce v duši. 

 

Za pár hodin budu vědět. Přijde siréna pochopení, sebezdokonalení, převratný posun v dosavadním živote. Vím to, jelikož je to stalý zrcadlící se okružnice. Pádu do hlubin a vzletu k vesmírům. Ano, baví mě topit se a dusit pod svou silou. Prožitek a požitek. A stejně tak miluju lety v oblacích vítr ve vlasech a lehkou zem. Užívám si bytí takové jaké je hlavně nezastavit, nesetrvat a nezůstat na místě bez tlukoucího jádra prahnouciho po požitku.

 

Miluju svůj život. Miluju sebe sama. A děkuji za možnost rozdávat lásku. 

 

Terapie z kruhu omámení prohry. 

 

Pozoruji jemný paprsek na konci tunelu. Děkuji za nitku lana ke splhu k vrcholům.