O lásce bez lásky

Zavča Úvahy » Láska

To čtení, ty řádky vkusu v tobě vzbuzují zvědavost. S lehkostí mýdlové bubliny byla sepsána hořká slova o lásce. O lásce planoucí, o lásce blednoucí a hynoucí, o lásce vášnivé, o lásce, která nedostala šanci.

 

Poslední dny ti to běží hlavou. Nekonečné myšlenky, které končí aspoň na papíře. Ne, ani nemají možnost se na papír dostat. Ukládáš je do imaginární složky, kterou si tvoříš ve své hlavě. Tam, kde je to ještě méně dostupné, než na dně šuplíku za zamčeným zámkem. Tam, kam se už nikdo nikdy nepodívá. Na nejspodnější místo tvé paměti, kde vše upadne v zapomnění. A tak svým zamčeným srdcem přemýšlíš o lásce, kterou v sobě marně hledáš. Prázdno. Němé prázdno. Nemáš co říct. Nemáš co cítit. Přemýšlíš o lásce bez lásky.

 

Stojíš jak solný sloup v kapkách noci. Rozplýváš se v nicotě širých plání. Sůl štípe a drásá vyprahlou zem. Zem nesplněných přání a chybějících citů. Zem rozedranou touhou druhých. Zem, která úrodnou mohla být, zem, kterou se ti snažili vzít. Vzít pod jejich kontrolu a moc. V protiakci se zrodila bezmoc. Tvá bezmoc, která je ovládána mocí svěrací kazajky držící tě v šachu. Uvolnit se. Bezmoc brzdící lásku, nesvoboda ducha uvězněná v tělesné schránce bolesti.

 

Nezbývá místo na lásku, je to boj. Boj o život a přežití, bez lásky. Sleduješ ty kolem, co láskou hýří. A tak stále přemítáš o lásce bez lásky. Zoufalství. Koho citů jsi hodna? Kdo ti je může dát? A od koho jsi ochotna je přijmout? Jsi vůbec schopna je dát?

 

Jde milovat bez milování? Tak jako napůl, ne na plný plyn. Můžeš milovat se strachem z milování? Byla jsi někdy tím ladným pírkem vznášejícím se na poryvech vlažného vánku lásky? S okovy kolem kotníků a jistícím lanem, které tě drží při zemi, to jde těžce. Kam se poděla svoboda?

 

A tak dál přemýšlíš o lásce bez lásky.