Z mého pohledu je láska mezi mužem a ženou něco jako fata morgana stále ji vidím z dálky ale už nesčetně dlouho se k ní nemohu přiblížit a začínám si pohrávat s myšlenkou zda se k ni vůbec někdy dostanu. Jsem tak dlouho sám že už si to vlastně ani nedokážu představit. Říkám si zvládnul bych to vůbec se s někým dělit o vše? Asi by to bylo hezké udělalo by mne radost kdyby třeba pochválila mé vaření a samozřejmě mne chybí fyzická láska. Ale říkám si byl bych dost zábavný zvládl bych všechny výzvy tak aby se mnou mohla být šťastná a byla by ona dost chápavá a tolerantní? Trochu mne to děsí takže jsem v podstatě dost plachý navíc jsem ještě díky řadě křivd trochu nedůvěřiví i když to asi na první pohled není vidět. Asi ano je to jak dlouhý pochod za fata morgana, ale jedno je jisté někde to existuje.