Pláň

Pláň

Anotace: ...

Slunce mě hřálo do zad a přede mnou se rozprostírala pláň. Rozlehlá a pustá. Jedinými obyvateli byly náhodně rozmístěné kameny, přitom vnucovaly dojem, že jsou přesně na místě, na kterém mají být. Šel jsem a netušil kam, nebe přede mnou temnělo a krajinu zahaloval namodralý háv. Nefoukal vítr, bylo zde ticho a jen ostře odkrojený horizont od oblohy mě volal a rozprostíral svojí nekonečnou náruč. Neohlížel jsem se, možná ze strachu, že bych poznával tu samou scenérii, možná ze strachu, že bych viděl vlastní stopy.

A přeci mě něco přerušilo od přemýšlení, něco netypického a nepatřícího do tiché krajiny. Vteřinová ručička několikrát prošla svojí cestu, než jsem zjistil, že slyším svůj krok, tlukot srdce a nevěčně bojující dech. Zastavil jsem se.
Autor horlivec, 29.08.2007
Přečteno 339x
Tipy 4
Poslední tipující: Judita, pavlis
ikonkaKomentáře (1)
ikonkaKomentujících (1)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře

líbí se mi že si to každy smí vyložit jinak i když ty víš co jsi myslel:)ale dlouho jsem nečetla nic co by mě tak dostalo:)děkuju Viktore

07.09.2007 20:16:00 | snítek

© 2004 - 2024 liter.cz v1.6.1 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí