Vítr budoucnosti

Míval jsem dlouhý vlasy.
Bílou košili, co mi slušela.
a taky bryndák se zvířátkem, to už si nevzpomínám.....

Teď jsem oděn do kabátu šitého z havraních per.
A čekám, až zafouká vítr. Pak se proměním v prach.

Hlavně zůstat optimistou. A kam ten vítr povane.
Tak to mě netrápí. Ale snad někdy povane zase zpátky sem.
Ale do té doby se nic nezmění. A babiččiny řízečky budou stále bezkonkurenční.
Asi se mi po nich bude stýskat. Až se zvedne vítr...., jestlipak povane na sever.......
a i kdyby ne. Až budu mít hůl, větru poručím.
Jestlipak si svět zachoval ještě trochu důstojnosti?
A budu přesně to, co chci být a nikdy ne jinak.