Slova

Anotace: ..Pokus o odpovědi na otázky v komentářích v úvaze Rčení.

Flétna si fouká Čajkovského „Snění“ a já si tančím perem kolem konečků prstů. Maluji obloučky sem tam a zase zpět. A už pero poskakuje v Mozartově „Sonátě facile“. Hopsá si sem tam. Je to obraz jako od …… Ale to není obraz, namaloval jsem tanec a tancem vyjádřil hudbu.

To je krása. Mluvím tu na papír čtyřmi jazyky a zároveň jen jedním – mluvím duší.
Jsem hrozné poleno, nemám vlohy na jazyk, ale překlady duše mi jdou. Poslouchám hudbu a pokud se v ní nerozplynu, tančím. Tančím ve své mysli. Tančím hudbu, ale dnes poprvé jsem maloval tanec hudby. Tři jazyky duše a jeden, jímž vám je dávám.

Mám pravdu - člověk si nevidí do úst. A vše důležité nebylo nikdy slyšeno. Zkusme jen tak aspoň popřemýšlet…. A povídat si sněním.
Jednou – už je to pár let - jsem viděl svou ženu tančit vítr.
A teď se loučím, v mé mysli začíná rozkvétat Recurdeos del Alhamra….

To jsem si napsal jako takovou malou alternativu na dorozumívání.
Také vím, že je to jen další náznak něčeho. Nic to neřeší…
Myslel jsem, že úvaha je na zamyšlení, a ten, kdo ji předkládá, nemusí znát nutně odpovědi.
Jedna důležitá věc, proč jsem to napsal, bylo slovo samé a zkušenost - jak posluchače, tak vypravěče. Nerozumíte?
Tak malý příklad:
Slovo – PROCHÁZKA…
Věřím, že každému z nás se vybaví jiný kousek země, jiné prožitky a paní Procházková si vzpomene na manžela.
Komunikace také nejsou jen slova, to je naznačeno v mé úvaze nahoře. Lidé by se měli učit nejenom číst slova, ale i slova těla, srdce, duše a taky řeči jiných bytostí - stromů, květin, zvířat. (Víte, že strom rozezná barvy?)
Jo tak nějak… Ale protože jsem to vyslovil slovy, nevím, co jste vlastně slyšeli, jsem jakžtakž rád, že vím, co jsem řekl já… Přeji krásný den podle vaší představy...

PS: Zrcadlo nic neřeší, vždyť je tam vše obráceně.