Návštěvnost
Co dává člověku kniha proti jejímu filmovému zpracování?
Co dává člověku kniha proti jejímu filmovému zpracování?
Kniha nám dává jednoduše všechno to, co její filmové zpracování - a nekonečněkrát mnoho více. Ale pojďme se nad tím zamyslet hlouběji.
Nejvíce asi záleží na tom, jak je kniha ve filmu zpracována, tzn. jak to režisér pojme. Je těžké, a někdy možná i nemožné, převést do filmu přesný děj knihy. Při čtení se rozvíjí čtenářova představivost v daleko větší míře, než při sledování filmu. V knize je čtenář odkázán sám na sebe a na to, jaké ideje, obrazy, nebo vyložení si určitých myšlenek či situací mu otvírá jeho vlastní mysl a představivost.
Podněty k těmto procesům může jistě vytvářet i filmové zpracování, jelikož film je jakýmsi výtvarným uměním a umění obecně by, dle mého názoru, mělo rozvíjet představivost. Ale myslím si, že ne v takové míře jako kniha. U filmu musí divák de facto sníst to, co mu naloží. Samozřejmě pokud nejde o nějaký abstraktní film, ve kterém ani tak nejde o děj, jako spíše o pocity nebo atmosféru. To si potom může opět vykládat každý jinak. Ale to už jsme se dostali pryč od filmového zpracování knihy.
Vezměme si například nějakou strašidelnou hororovou scénu z filmu. Člověk se dívá a musí se spokojit s tím, co vidí. Ovšem neříkám, že je na tom něco špatného. A při takovéto scéně, popsané nadaným autorem, v knize člověk čte a přitom si představuje sám ve své vlastní mysli obrazy, o nichž třeba ani sám nevěděl, že by si je mohl vůbec někdy představit. Co může být pro člověka hroznější, než nejvlastnější, nejniternější, nejhorší představy? Člověk sám ve svém podvědomí ví nejlépe, čeho se bojí. A právě text v knize může dát podnět ke zpuštění těchto představ. Takže z toho bych soudil, že z knihy má člověk větší prožitek, zvláště, pokud jde o citlivého, empatického jedince.
Ještě složitější bych viděl zfilmování básní. Mohlo by to být zajímavé, zfilmovat například báseň Vladimíra Holana Smrt umírajícího na sadě, která začíná slovy: „Mlčím vás jabloně!...“ Zde by se mohl krásně projevit režisérův talent a nápady, mohlo by to být nádherné, ale nikdy ne takové, jak to Holan napsal. Tak tajemné, své vlastní, původní, vzešlé z něho.
Neříkám však, že filmové zpracování knihy je něco špatného. Mám rád zfilmovaného Švejka. Z českých režisérů se mi líbí práce Jana Švankmajera, který se několikrát nechal inspirovat Edgarem Allanem Poem nebo dokonce markýzem de Sade (ve filmu Šílení). Vzal to jako inspiraci a stvořil něco nového. Ale přece jenom původní knihy autorů zůstanou vždy nedostižné. Alespoň pro mě. Kdyby nějaký spisovatel přepsal film (původní) do knižní podoby, tak bych uznával více film. Zní to možná trochu jako paradox, protože film v knižní podobě by musel, podle toho, co jsem psal, být „lepší“ než film samotný. Ale všechno na světě nemá přímou úměru…
Závěrem bych snad jen chtěl napsat, že každé z těchto umění má samo o sobě něco do sebe. Každé je trochu jiné a nelze jej tak striktně srovnávat. Jsou to jen mé názory a nic víc.
Nejvíce asi záleží na tom, jak je kniha ve filmu zpracována, tzn. jak to režisér pojme. Je těžké, a někdy možná i nemožné, převést do filmu přesný děj knihy. Při čtení se rozvíjí čtenářova představivost v daleko větší míře, než při sledování filmu. V knize je čtenář odkázán sám na sebe a na to, jaké ideje, obrazy, nebo vyložení si určitých myšlenek či situací mu otvírá jeho vlastní mysl a představivost.
Podněty k těmto procesům může jistě vytvářet i filmové zpracování, jelikož film je jakýmsi výtvarným uměním a umění obecně by, dle mého názoru, mělo rozvíjet představivost. Ale myslím si, že ne v takové míře jako kniha. U filmu musí divák de facto sníst to, co mu naloží. Samozřejmě pokud nejde o nějaký abstraktní film, ve kterém ani tak nejde o děj, jako spíše o pocity nebo atmosféru. To si potom může opět vykládat každý jinak. Ale to už jsme se dostali pryč od filmového zpracování knihy.
Vezměme si například nějakou strašidelnou hororovou scénu z filmu. Člověk se dívá a musí se spokojit s tím, co vidí. Ovšem neříkám, že je na tom něco špatného. A při takovéto scéně, popsané nadaným autorem, v knize člověk čte a přitom si představuje sám ve své vlastní mysli obrazy, o nichž třeba ani sám nevěděl, že by si je mohl vůbec někdy představit. Co může být pro člověka hroznější, než nejvlastnější, nejniternější, nejhorší představy? Člověk sám ve svém podvědomí ví nejlépe, čeho se bojí. A právě text v knize může dát podnět ke zpuštění těchto představ. Takže z toho bych soudil, že z knihy má člověk větší prožitek, zvláště, pokud jde o citlivého, empatického jedince.
Ještě složitější bych viděl zfilmování básní. Mohlo by to být zajímavé, zfilmovat například báseň Vladimíra Holana Smrt umírajícího na sadě, která začíná slovy: „Mlčím vás jabloně!...“ Zde by se mohl krásně projevit režisérův talent a nápady, mohlo by to být nádherné, ale nikdy ne takové, jak to Holan napsal. Tak tajemné, své vlastní, původní, vzešlé z něho.
Neříkám však, že filmové zpracování knihy je něco špatného. Mám rád zfilmovaného Švejka. Z českých režisérů se mi líbí práce Jana Švankmajera, který se několikrát nechal inspirovat Edgarem Allanem Poem nebo dokonce markýzem de Sade (ve filmu Šílení). Vzal to jako inspiraci a stvořil něco nového. Ale přece jenom původní knihy autorů zůstanou vždy nedostižné. Alespoň pro mě. Kdyby nějaký spisovatel přepsal film (původní) do knižní podoby, tak bych uznával více film. Zní to možná trochu jako paradox, protože film v knižní podobě by musel, podle toho, co jsem psal, být „lepší“ než film samotný. Ale všechno na světě nemá přímou úměru…
Závěrem bych snad jen chtěl napsat, že každé z těchto umění má samo o sobě něco do sebe. Každé je trochu jiné a nelze jej tak striktně srovnávat. Jsou to jen mé názory a nic víc.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk