Město Andělů

Víte, on dal věčnost za to, aby mohl cítit slzu a dotek a vítr..My lidi si toho nevážíme a bereme to jako samozřejmost, ale ono to tak samozřejmé není. Slova jako "miluju tě" už ztrácí svůj význam protože se říkají bud každou minutu a nebo se říkají a jsou myšleny nepravdivě a tudíž se řeknou "jen aby se neřeklo, tak tě miluju". Vlastně z principu. Říct někomu do očí a se vší vážností, že ho mám ráda, stojí sice hodně síly, ale vždycky se mi to vráí desetkrát tolik. A nikdo z nás už si toho neváží.................Lidi přemýšlej materiálně a už je vůbec nezajímá duchovní svět, kterej by všechno vylepšil. Lidi smýšlí špatně! Jako anděl chtěl žít a my lidi, si bereme život kvůli malichernostem. Spousty lidí se zabíjí kvůli tomu, že dostali špatnou známku, že se s nimi rozešel partner a nebo že se jim něco nepovedlo. Je to nezodpovědné a debilní. Dobrovolně se připravují o krásy, kvůli kterým anděl zanechal věčnosti. No vezměte si ten ohromný nepoměr. On by za to dal cokoliv a my si dobrovolně bereme životy a ubližujeme si. Jeho další touha byla lhát. Lhát do očí. Samozřejmě si z toho s tím druhým andělem dělali legraci, ale vidíte, on nikdy nezažil lež a měl se dobře. Sice necítil nic hezkého, ale tím pádem necítil ani bolest, hlad a utrpení. Kyž se stal člověkem, byl celý vedle z toho, že ho zbili a jeho to bolelo. Že všude chtěli peníze, že mu nikod neodpověděl na pozdrav když ho pozdravil. V našem materiálním světě byl prostě ztracený. Zase oproti nám měl výhody v tom, že při západu a východu slunce slyšel hudbu a čerpal z toho všeho energii. To byla krásná scéna. Tenhle film je stejně ze života podle mě. Byl to nááááádhernej film a já si z toho vzala hodně. Myslím že je velká škoda, že všechny ty krásný věci zevšedněli. Každý ví, že když přijde východ slunce, musí přijít i západ. Nikdo to už nebre jako krásu přírody. Já si ted u každýho východu a západu budu představovat, že tady, na našem kopečku se schází spousty andělů a poslouchají hudbu z nebes...