Dialog dvou

Anotace: blbustka, absurdni rozhovor, o zivote, o mem zivote, o me vire v nesmyslny zivot, ktery si zaslouzi byt opevovan, i kdyz nelze nikdy tak docela najit ta spravna slova...

...

"...a co vlastně tak pořád děláš?", zeptal se ho.
"Píšu knihu.", odpověděl mu.
"A jak se ta kniha jmenuje?", chtěl vědět.
"Píseň o životě.", svěřil mu.
"Tak je to kniha nebo píseň?", trochu dopáleně se dožadoval vyjasnění.
"Je to kniha a píseň.", uvedl na pravou míru.
"A o čem tedy je?", nedal se tak snadno.
"O životě.", neváhal s odpovědí.
"Kupodivu...", ironicky utrousil.
Po chvíli ticha dodal: "A kdy mi jí dáš přečíst?"
"Až ji dopíšu.", odvětil.
"A to bude...?", naznačil otázku.
"To bude skvělé.", nepochopil.
"Jako kdy??", dokončil otázku.
"No až ji dopíšu.", opět nepochopil (nebo to předstíral).
"Myslim jako kdy ji dopíšeš?", vysvětlil, na co že se vlastně ptal.
"Jo tak...no, nikdy.", řekl.
"Tak proč ji píšeš?", otázal se.
"Protože nic jinýho se vlastně ani dělat nedá.", vysvětlil mu.
"Ach tak..", uzavřel.