Přiznání - jsem jen další tuctovka

Anotace: Sice pochybuji, že někoho ten nadpis zaujme a že ho bude zajímat obsah téhle úvahy, ale napsala jsem ji sem jenom abych veřejně přiznala, jak jsem blbá:-)

Víte, je to docela směšný. Psát sem. Připadá mi to tak trochu...nevím, to slovo mi teď nejde na jazyk. Snad ho z toho, co teď napíšu, pojmenujete.
Začala bych asi tím, proč jsem sem začala psát. Na základce jsem byla celkem uznávaná v psaní slohu. Učitel mě chválil a já sem si připadala hrozně chytrá. Měla jsem hodně fantasie, vymýšlela sem si fantasy příběhy, protože mě to !naprosto vymyšlený! strašně přitahovalo. Chtěla jsem napsat román. Bylo mi asi tak 13 let. Úplně sem si představovala, že to bude tak strhující román, že ho jednou vydám jako knihu a budu vydělávat miliony. Myslela jsem si jak nejsem neuvěřitelně nadaná. No, napsala jsem 10 stran velkým písmem a přestalo mě to bavit. Ale ten příběh sem měla pořád v hlavě. Tak sem si říkala, že bych se měla nejdřív procvičit na kratších povídkách. Časem sešlo i z toho. Pak jsem objevila Liter.cz (asi o rok později) a řekla jsem si: když jsem tak neuvěřitelná spisovatelka, tak bych mohla začít psát sem abych věděla, jak se lidem moje psaní líbí. Tak jsem sem něco napsala. Žádná odezva, jen další tuctová mini povídka. Moje sebevědomí začalo klesat. Tak sem zkusila nějakou tu básničku – „To je přeci lehké, sesmolit pár rýmů.“ Napsala jsem, žádná odezva, jen další tuctová básnička. Dobrá tedy, řekla jsem si, když básničky taky ne, moje úvahy každého určitě ohromí. Napsala jsem, sesmolila jsem. Žádná odezva, jen další tuctová úvaha. A až potom jsem pochopila. ANO! Je to neuvěřitelné jak sem byla naivní. Je to k smíchu a pro mě je to trapný to sem psát. Až teď mi došlo, že jsem jen další člověk, který si myslí, jak není chytrý a nadaný a jak každého strčí do kapsy. Byla jsem sobecká...tak hrozně sobecká, že mi je to docela odporný. A proto je směšný sem psát. Jako další tuctová holčina, která sem píše nějaký pindy a myslí si, že to každého ohromí a bude jí psát vzkazy, komentáře a tipy. Ale co, když už jsem začala, tak v tom ponižování budu pokračovat. Dyť je to jedno. Neznáte mě, já vás taky ne. Nikdy se neuvidíme.
Hurá! A moje mysl je osvobozena od té trapné myšlenky, že jsem dokonalá. Jsem zas o krok blíže k dospělosti.