O morálce

Anotace: Motto : „Věci přirozené nejsou hanebné.“ Horatius

V každé lidské společnosti existuje morálka. Je to souhrn společenských pravidel, předpisů a obecně připouštěných skutků. A právě poslední jmenované má vliv na sílu a kvalitu morálky. Vždyť to, co je napsáno v knihách zákonů a pomocí policie, soudců a trestů dodržováno, je dodržováno – nechci říci násilně – ale pod určitým tlakem, kdy se lidi podřizují před strachem z trestu.
Samozřejmě, že zákon a pořádek je nepostradatelný pro každé společenské zřízení, má-li fungovat a nemá-li zavládnout chaos a anarchie. Ale záleží na těch, kdo zákony určují, kdo je sepisují a schvalují a dohlíží nad jejich dodržováním. Ti sami, pokud nemají potřebnou morálku a mravní čistotu, pokud postrádají sebekázeň, úctu k člověku, schopnost porozumění, lásky a pomoci jiným, pokud je jejich duše pošpiněna pýchou, závistí, povýšeností, mstivostí a omezeností, pokud černý prach jejich duše zasype celé společenství, které se tito pseudovládci snaží řídit a pokryje i blýskavé střepinky svobody a štěstí, které měly zářit nad celým státem. A lid napodobí své vůdce, zadupe v sobě morálku a mravní cítění. Vždyť něco zničit je vždy jednodušší nežli něco vybudovat. A těch několik, pro které je udržování a rozšiřování morálky, spravedlnosti a dobra přednější než vlastní pohodlí, je většinou umlčeno a podupáno.
Jsou-li však dohlížitelé a vykonavatelé čestní a morální lidé, i lid bývá takový. Pod spravedlivými vládci se stát rozvíjí, bohatne nejen majetkem světským, ale i duše obyvatel bývají bohatší láskou, štěstím a tedy i morálnější, neboť dodržují pravidla a předpisy stanovené lidmi moudrými, jejichž cílem není vlastní prospěch, ale starost o blaho všech.
Obecně připouštěné skutky ? Pod tímto pojem se skrývají věci, které nejsou uvedeny v zákonech, ale které přesto společnost respektuje a schvaluje. V dobré a morální společnosti je to například dodržování ústních slibů, které nejsou stanoveny smlouvou, nezištná pomoc lidem v nouzi, ale i určité výstřednosti, pokud nejsou v rozporu s morálkou a pokud se při nich řídí člověk rozumem a citem.
Jak spolu souvisí rozum s morálkou ? Rozum, stejně jako morálka jsou vlastní pouze lidskému rodu a pouze člověk může být morální a rozumný. Lidé dali svým předkům přívlastky podle toho, která vlastnost či schopnost u vývoje jedince dominovala. Máme tedy člověka „vzpřímeného“, člověka „rozumného“, člověka „zručného“, člověka „moudrého“…. Je snad člověk „morální“ oním chybějícím článkem v Darwinově teorii ?