Kanárčí let

Anotace: O noci, která předcházela velmi drastickému pohledu do zrcadla druhý den ráno.

Je půlnoc. Pět minut do dvanácté. Pravý čas odejít. Kapela zmizela již před hodinou a většina hostů se už také postupně vytratila. I když na koncert do baru přišlo jen pár lidí (tak málo, že nebyli schopni zaplnit ani ty tři větší stoly a dva menší co tu byly) považuji to za úspěch. Kapela byla výborná. A atmosféra taky stála zato.
Rozhodl jsem se zaplatit a jen nevěřícně koukám na množství položek. Kdo to byl? Já? Těžko. I když, jedno pivo, druhé, zelená, malinovice... Jo, ten účet byl můj. Až teď mi došlo, že jsem v nějak podezřele dobré náladě. S těžkým srdcem a soustrastí nad svou peněženkou zaplatím, pozdravím se s kamarádem a po schodech scházím na ulici. Ještě se otočím. Vedle dvěří se leskne maličká zarámovaná nástěnka a na ní v nadpisu "U Kanára". Můj krok je překvapivě vratký a činí mi problém rovná chůze. Jako na lodi se pomalu loudám domů. Když procházím kolem kostela, odbíjí právě půlnoc. Provléknu se maličkou ulicí za kostelem do parku. Tam je mi jasné, že tu něco nesedí. Na hlavu mi totiž připadnou chmurné problémy mého života. Ovšem ne zrovna chmurné. Problémy, které mě trápí, některé měsíce, některé dny, mi přijdou bezpředmětné. Kdysi nepřekonatelná tvrz problémů a dilemat se změnila jakoby v nafukovací hrad. Pohlédnu vzhůru. Je jasná obloha a nade mnou svítí nebeská zahrada. Posadím se tedy na lavičku a vychutnávám si to. Jsem však schopen najít jen velký vůz. Vždycky jsem byl schopen najít jen velký vůz. Po chvíli si uvědomuji, že bych tu byl schopný usnout. proto se vydávám dále v mou zdánlivě nekonečnou pouť. Z rohu se objevila podivně komíhající postavička. Jeden z mých kompliců. Třebas zavítal z jiného místa v této chvíli jsme si rovnocení. Potkat nás někdo, zdvořile nás obejde. K opilcům jsem vždycky měl odpor. Teďka k nim však cítím spíše takovou tesknou sympatii. Začínám chápat, proč notorici pijí. Kde si člověk nemůže pomoci jinak, vždy čeká láhev. Problémy se rozplynou. Krásný pocit spokojenosti přetrvá. Takto zamyšlený po chvíli shledávám, že už nějakou chvilku šoupu nohama o mokrý trávník. Zamířím tedy zpět na metr vzdálený chodník. Konečně tedy dostávám se domů. S posledním vypětím sil se došourám domů. Umyji se, vyčistím zuby a padnu do postele. Alkohol je prima věc. Škoda, že je tak destruktivní.