Rodina a děti

Anotace: Motto : „Zdárná rodina je ten nejkrásnější Boží dar.“ B. Němcová

Která malá slečna nesní o tom, že si jednou najde krásného muže, založí s ním rodinu a bude mít spoustu dětí ? Naopak kluk ve stejném věku se zabývá naprosto jinými záležitostmi a z dívek hrajících si na maminky má legraci. Je to tím, že žena jako udržovatelka rodinného krbu má tyto vlastnosti již odmalička zafixovány v duši anebo proto, že chlapci dospívají později než dívky ? V každém případě nastane v životě každého jedince okamžik, kdy se na druhé pohlaví začne dívat jinýma očima, kdy pocítí dávnou lidskou touhu najít si partnera, se kterým by prožil svůj život. Člověk je tvor společenský, nerad zůstává sám a ten, kdo prožije život osamocen, byl buď zrazen a již nikdy nenašel odvahu vystrčit růžky ze své ulity osamění, namlouvajíc sám sobě, že se mu takto žije lépe a že je spokojen, nebo nikdy nenašel vhodného partnera, který by splňoval jeho požadavky a představy.
Někdo má to štěstí, že pozná vhodný protějšek a prožije s ním šťastný život, naplněný péčí o potomstvo, a ve stáří, kdy se ráda sejde celá početná rodina, synové dcery i vnoučata, prožívá nejkrásnější okamžiky a cítí, že nežil nadarmo. A právě pro tyto okamžiky by měl člověk v době, kdy začíná uskutečňovat svůj sen, tedy v mládí, umět začínat znova a nenechat se odradit a vzdát se, když mu jeho snaha napoprvé nevyjde. Neboť ne vždy je náš první milostný objekt „ten pravý“ a někdy je třeba řídit se nejen srdcem, ale i rozumem. Tak jako život celý, ani cesta k cíli není jednoduchá, ale o to krásnější je pak jeho dosažení.
Ani to, že jsme nalezli partnera, který naplňuje naše tužby, se kterým si rozumíme a se kterým máme společné plány do budoucna, ještě neznamená, že jsme dosáhli cíle. Osud nám staví do cesty mnoho překážek, které někdy jen stěží překonáváme, ale o to větší radost pak míváme z úspěchu a o to lépe se vyrovnáváme s nezdarem. Vždyť nesrovnatelně více nás těší něco, čeho jsme dosáhli po mnoha strastech a po urputném boji, než to, co nám spadlo do klína, aniž bychom museli hnout prstem. Radost z narození potomka je potom bezmezná, ale cítíme, že je to jen jeden z vytyčených cílů. O malého tvorečka se musíme umět postarat, zabezpečit mu domov, nakrmit jej a především snažit se vychovat jej tak, aby z něho vyrostl slušný a morální člověk. Je to běh na dlouhou trať, ale to je vlastně celý život.
Jen bychom si měli dát pozor a nezačít tento běh příliš brzy, když nejsme ještě morálně ani psychicky připravení a nemůžeme dát svému potomkovi vše, co potřebuje kde zdárnému vývoji.