Krásná představa vs. Možná budoucnost

Anotace: zas jedno chvilkové zamyšlení nad světem

Zrovna dnes jsem se vracel z krátkého výletu v Přerově do Pardubic a jak jsem se díval z vlaku po krajině, tak někde za Olomoucí jsem zpozorněl.
Nevím, zda to je tím, že jsem vyrostl na vesnici v nížině, kde kopec pořádný, zalesněný nikde není na míle daleko, jen pole, lesy, rybníky a civilizace, ale vždy, když jsem byl někde na výletě se školou nebo sám, tak pokaždé mě tůrování po kopcích se líbilo. Člověk nevěděl, co na něj za pár metrů vybafne a tak byl pokaždé překvapen tím, co nalezl.
A jak jsem tak koukal tedy na ty lány polí a lesů v kopcích, představil jsem si jednu věc. Tedy poprvé ve svém životě jsem na pár vteřin zatoužil žít v jiné době. V době středověku, kdy krásy krajiny nebyly vybrakovány asfaltovými silnicemi, kolejemi, ale ani fabrikami, elektrickým vedením a podobnými věcmi. Jako člověk se srdcem pro fantasy, jsem si představil, že pouze v době středověku v takové krásné a nezničené přírodě si člověk může připadat jako v nejednom z fantasy světů, o kterých v knihách od různých autorů žánru četl. Mohl by se potulovat po krajině, svobodný a volný, spát pod širým nebem a třeba i lovit zvěř, když by na to měl. A navíc, v době středověku bylo mezi lidmi zvěsti o čarodějnicích a podobných věcech, které by prostě magii, byť nepřímo, přinesly.
Jistě, v těch dobách nebyl život žádné peříčko, ale kdo říká, že mi šlo o pohodlí. Viděl jsem krajinu protkanou silnicemi, auta a kamiony, které se hnaly do koutů naší země a svým přirozeným rámusem ničili všechno ticho a klid, který krása přírody má.
Proto každý čtenář fantasy, by si jistě měl aspoň na malou chvíli přát se ocitnout v době středověku s koněm a okusit tu svobodu volby, kdy se může vydat kamkoliv jen tak a dělat cokoliv. (morální věci teď neřeším) Okusit pocit vítězství z lovu, či boje a opravdově se vcítit do svého oblíbeného hrdiny.
A kdo by si takovou věc nechal ujít? Já tedy rozhodně ne, ale rád bych se do středověku podíval na jaře, v létě, i podzim bych zkousl, ale rozhodně ne zimu - brrrrrr- (to jen taková poznámka).
Avšak otázkou nad zamyšlení bych jednu měl. Jak jsem se tak díval z okna jedoucího vlaku a viděl přírodu, ničím neposkvrněnou, která se pak protkávala s vesnicemi a poté s městy, její odpudivost rostla s přibývajícím se množstvím lidí. A při dnešních počtech lidí se táži, jak myslíte, že nespoutaná příroda bude vypadat za takových 50 let? Já si se smutným konstatováním musím přiznat, že bude vypadat jako krásná krajina, protkaná již silnicemi, občasnými domy, kolejemi, elektrickým vedením a dalším. A za takových sto let, bude vůbec ještě nějaká opravdová krásná a nespoutaná místa? Kdo ví...