Kritika

Anotace: Inu... můžete a nemusíte souhlasit. Málem jsem se upsal, abych nastínil svůj názor bez toho, abych někoho moc urážel.

Nejdřív literatura. To bude krátký. Co fakt nesnesu, tak to je bezesmyslnej patos. Víte, takovej dobrej patos člověka dokáže ještě dojmout, ale všechny takový ty sračičky okolo, co se objevujou všude na netu, to je k nesnesení. Což o to, na net se dívat nemusim, ale ve chvíli, kdy se něco takovýho zjevuje i ve školnim časáku, tak z toho bych se na místě po***. Dám za ten plátek 25 korun a hned na první straně na mě vybafne brutálně ufňukanej černej anděl s ulámanejma křidýlkama a nějakym šíleně dojemnym příběhem, popřípadě šílený pseudobásně, který jsou buď záměrně tak abstraktní, že je nemožný je pochopit, protože kdyby je někdo pochopil, tak by zjistil, že jsou úplně o ničem, nebo jsou naopak tak průhledný jak roucho Evino. Jejich autorky (ano, jsou to povětšinu láskou zklamané náctileté dívky) bych v rouše Evině snad ani vidět nechtěl. Tady jde veškerá moje tolerance stranou. A taky nemám moc rád čistě komerční autory... víte, o kom mluvim...

Další věc, kterou fakt nesnesu, jsou hipíci. Ano, vy, co mě znáte, si asi řikáte: „Sakra, co blbne? Vždyť sám je pomalu hipík,“ a máte pravdu. Ale vězte mi, že hipíci „z povolání“ jsou šílená squarda lidí. Naprostá většina z nich maj na hlavě dredy, což je tak fundamentálně nechutná věc, že opravdu nepochopim, jak si tohle může někdo nechat dobrovolně na hlavě. Jeden dva dredy na ozdobu budiž. Nic proti tomu, sám bych si jeden nebo dva nechal udělat, ale mít celou hlavu jak štětku do hajzlu, to je na mě trochu moc velkej punk. A tim se dostávám plynule k pankáčům. Přátelé, slyšet konverzaci pravověrných pankáčů, to je opravdu fekal zážitek. Musím parafrázovat jednoho člověka, co ji slyšel. Já tu čest naštěstí neměl, poněvadž se jim vyhejbám co největšim obloukem. To bylo tak: Pár pankáčů se snažilo sbalit nějaký holky na to, že serou do vany místo do záchoda. Těžko uvěřitelné? Ne... Daleko neuvěřitelnější je, že ony je nejen poslouchaly, ale dokonce nadšeně přitakávaly. Opravdu nestíhám tyhle tzv. „freelidi“. Free ani zdaleka nejsou. Sice se tváří bůhví jak tolerantně, ale zkuste si dát ponožky do sandálů, popřípadě se umejt nebo si vyčistit zuby. Setkáte se minimálně s podivem. A zdaleka nejhorší je, když se sejde pár desítek až stovek hipíků a pankáčů na reggae meetingu. Věřte mi, já tam byl. Když jsem se prodral pralesem dredů a našel místo proti větru, aby na mě nešly marihuanový výpary, který ten prales vydával, tak jsem narazil na stage, kde se odehrávala neskutečná hudba. Reggae od tý doby nemůžu ani cejtit. Kdokoli, kdo nadává na prvoplánovitost hudby, včetně mě, by se na místě otočil na patě a odešel. Bohužel jsem tam byl s pár lidma, který mám rád a který díky bohu nepatří k žádný z těhlech subkultur, a tak jsem se nemoh otočit a odejít. Každopádně poslouchat celej den o tom, jak je všechno fajn a jak se nemáme zabíjet a máme se milovat, to bylo moc i na moje pacifistický smýšlení. Pravda, může to bejt trochu tvrdý odsouzení tohohle stylu hudby, poněvadž jsem tam nebyl zrovna v nejlepší náladě, protože jsem furt musel někde běhat a shánět lidi, který mi kamsi neustále utíkali... a vůbec jsem byl unavenej. A zdaleka nejlepší na nich je, jaký jsou to fetky. Přiznávám, občas si taky potáhnu brka, ale co se dělo tam, to byla sodoma gomora. Byl tam specializovanej stánek na všelijaký drogy, zakázaný povzbuzující nápoje a samozřejmě houbičky. Pak se nemůže člověk divit, že na louce zakopává o halucinující kupky starejch hadrů a plesnivejch dredů. A že jich s přibývajícími nočními hodiny bylo čím dál tim víc. A co se týče zodpovědnosti pankáčů a hipíků, to je kapitola sama o sobě. Ve čtyři ráno tam údajně běhalo čtyřletý dítě v pláči a shánělo svoje rodiče, který si tou dobou pravděpodobně mastili držku nebo spali někde v potoce v nejlepšim případě opilí. Stejný to bylo se psama. No, prostě tyhle lidi fakt nechápu a nechci chápat. Mám spousty kamarádů, co jsou hodně doleva, ostatně já taky, ale jsou jistý hranice, za který by se už jít nemělo.

Další sorta lidí, který nestíhám a nestačim, ti jsou úzce spjatí s prvním odstavcem této kritiky. Jsou to metalisti. Opět tady si můžou ti, co mě znaj, ťukat na čelo a řikat, že taky si občas poslechnu kvalitní metálek, ale já narozdíl od ortodoxních metalistů nenosim černý hadry nebo ještě hůř kůži. Minimálně sedmdesát procent z nich jsou buď náckové nebo emocionální chudáci. O náccích se bavit radši nebudu. Ti by potřebovali studenou sprchu a čuchnout trochu sarinu, aby se probrali. Opravdu nepochopim, jak je možný, že na kapely ražení Slipknotů chodí tolik lidí. Banda kreténů ječí do mikrofonů a do toho vyluzuje jakési hudbě nepodobné zvuky na elektrickou kytaru. Popřípadě pálej kostely a nosí úchylný oblečení. Věřte mi, znal jsem jednu takovou metalistku. Vypadala, jak kdyby vylezla z hrobu, na sobě nosila trička s nápisy typu: „Sorrow. Burn your local church. Black tears. Fallen angel.“ a tak dále. Přitom když jste se jí zeptali na nějakej její názor na nějakou věc třeba i mimo její „death topic“, tak ze sebe vydrala takový žvásty, že bych to nečekal ani od svý třináctiletý sestry. A zdaleka nejlepší je ptát se jí na víru. Vykulí svý zapadlý očka, zamrká a vybleptne nějakou sloku z black metalový písně. Tohle já, jako věřící člověk, nemůžu vystát. Doufám, že se Bůh slituje nad její temnou a blbou duší.

O hip hoperech toho moc nevim, tak se do nich radši nebudu pouštět, ale rozhodně mi nejsou sympatický. Samozřejmě mluvim zase jenom o ortodoxních posluchačích hip hopu. Nosej takový ta americký trenýrky s rozkrokem u kolem, volný tílka jak basketbalisti a smrdí potem. Často to bejvaj epileptici, jinak se totiž nedaj vysvětlit jejich trhavý pohyby. Jediný, co o hip hopu vim, je, že Eminem byl pěknej sráč. Žádnej hero of the street, ale prachobyčejnej spratek, co zničil svou matku. A pak si „zpívá“ o utlačování a podobnejch tématech. Popřípadě plakáty na 50Cent, to je podívaná. Ksicht negra zabijáka přes celej mega billboard člověka po ránu spolehlivě probudí do školy. (Slovo negr zde neni použito pejorativně, jenom se mi líbí, v žádnym případě nemám nic proti jakýkoli rase a náboženskýmu vyznání s výjimkou ateismu... na to jsem moc velkej levičák.)

Úplně nevim, jestli se mám pouštět do tématu asijskejch přistěhovalců, je to dost citlivý téma. Stejně tak Romové. Vlastně je to tak komplikovaná otázka, že kritizovat cokoli, je naprosto irelevantní, protože to nemůže bejt úplně pravda. Do toho se pouštět nebudu. Jediný, co řeknu, a co snad nikoho nepohorší, je to, že by se mělo něco dělat s těma jejich tržnicema tady. Ať si prodávaj, co chtěj, ale ať nefalšujou značky. Argument, že člověk jde do tržnice a ví, že koupí falzifikát je opravdu postavenej na hlavu. Co mi vadí ještě víc, je to, že když se těm vietnamcům ty hadry zabaví, tak se spálí. Co je to za logiku?! Je tolik lidí, co v zimě mrznou a je jim naprosto fuk, jestli má budna značku ADIDAS nebo Houng Mai. A nejvíc mě rozčilílo, když jsem slyšel ve zprávách, že falšujou už i léky. Opravdu chci žít ve světě, kde budu muset dávat bacha, jestli žeru Ibalgin nebo nějakej vietnamskej fet. A vůbec. Celý tohle je pozitivní diskriminace. Jak u vietnamců tak u Romů. Kdyby si čech otevřel obchod s falešnejma hadrama, tak jde pěkně sedět, ale vietnamec zašišlá: „Neumim šešky,“ a je všechno v cajku. Stejně tak Romové. Věřte mi, já jsem pár z nich zažil. Netvrdim, že jsou všichni takoví, ale většina, se kterou jsem se setkal, takový jsou. Vietnamci a Romové kradou, až to hezký neni. Plně respektuju jejich mentalitu, ale oni by sakra měli taky respektovat tu mou! Jak tady chtěj žít v harmonii, když na celý kolo ječí, jak jsou utlačovaný, nic nedělaj a kradou a falšujou. Opět upozornění na závěr tohohle odstavce: Nemám nic proti Romům ani vietnamcům. Mám něco proti těm z nich, kdo provádí výše uvedené „obchodní“ aktivity. A úplně to samý mám proti všem čechům, který to dělaj. Bohužel pro vietnamce a Romy je tahle otázka jaksi palčivější. Musim říct, že je pro mě daleko horší čech, kterej mi v tramvaji ukradne peněženku, popřípadě mi rozmlátí držku, než vietnamec, kterej někde v holešovicích prodává falešný hadry. Vlastně znám minimálně jednoho příjemnýho vietnamce, co prodává potraviny :-) Na jejich obhajobu musim ještě říct, že jsou rozhodně pracovitější, než češi, a ochotnější. Stejně tak Romové. Když to vezmu do důsledků, tak současní Romové, ti, na které jsem výše tak nadával, jsou v podstatě oběti. Za komoušů je vehnali do dolů, aby makali a to jim totálně rozhodilo jejich kočovný rytmy. Taky současnej systém školství je minimálně nefunkční v jejich vzdělávání. To není jejich vina! Maj prostě jinou mentalitu a já osobně bych v životě nevypustil ze svý levičácký pusy jediný slovo proti Romovi, kterýho bych neznal. Slovo bych vypustil ve chvíli, kdy by mi něco udělal. A to samý bych udělal i u čecha a kohokoli jinýho. Takže je vlastně úplně bezesmyslu se do nich pouštět, pokud vycházíte z individua jako já. Sakra, tak to jsem ten odstavec psal zbytečně :-)

Zkrátka, abych to shrnul: veškerý ortodoxní hnutí od veganskejch hipíků až po black metalisty, mi přijde už trochu praštěný. Lehký levičáky a lehký metalisty mám rád. Patřim k oboum skupinám :-) Teda hudebně jsem dost nediferencovanej. Metal, jazz, klasika, rock a bůh ví co ještě... tohle všechno nějak kombinuju. Uznávám, že Romové a vietnamci jsou natolik problematičtí, že na ty nemůžu mít nějakej unitární náhled. Nemám chuť kohokoli házet do nějakejch pytlů zlodějů a falzifikátorů. Takže mě nepranýřujte :-) Jsem přece jenom levičák a svoje názory nikomu nevnucuju.

Pokračování příště. Napadj mě ještě ortodoxní křesťani a komunisti. Jenže na to jsem už moc unavenej.