Celému světu oznamuji

Ano.
Opravdu.
Je to tak.
Navěky končím se hrou na kytaru.
A to z několika prostých důvodů:
Zaprvé - jednoduše mě to nebaví :)
Zadruhé - s klukama zamýšlíme kapelu a na kytary hrajou jen oni, tak co já se to budu učit. někdo řekne co kdyby to ale bylo potřeba? ale já vím že nikdy NEtřeba. ani v ostatních situacích.
Zatřetí - nemám ke kytaře nějaký extra zvláštní citový vztah. Hudebník by měl ke svému nástroji cítit něco pozitivního. což já právě necítím. hyhy :D
A začtvrté - jak se znám, tak u mě není nic navěky, tipuju si na nový začátek tak... 5 let? jo, asi tak.

A ať si slečna saddova sprominutím na*ere, protože se tohle podobá deníčku, který podle ní prý sem nepatří. ale literární dílo je podle mě skoro všechen text a mezi něj patří i toto, tak proč to sem nedát, že? :)