ELECTROWORLD

Anotace: Možná jednou za padesát let...

Největším problémem našeho světa je jeho přetechnizovanost. A co teprve přetechnizovanost, která přijde za nějakých padesát let! Pokud tedy vůbec to „za nějakých padesát let“ bude… Nechci to vidět zbytečně černě, ale když se zamyslíme nad tím, jaké je to na Zemi teď, automaticky se zamyslíme i nad tím, jaké to bude na Zemi v blízké budoucnosti.
A přitom to všechno začalo tak nevinně… Člověk si chtěl usnadnit práci, tak vynalezl stroj. Zjistil, že tahle je všechno jednodušší, takže začal vynalézat další stroje. Dopadlo to tak, že máme stroje skoro na všechno.
Ale pořád nám to nestačí, chceme víc. Elektronika. Drobné stroje, ale i tak stroje. Vždy nám elektronické novinky připadají jako absolutně skvělé. Třeba mp3 přehrávače. Mít svojí oblíbenou hudbu vždy po ruce. Nebo elektronická knihovna. Na první pohled obyčejná tabulka, při bližším prozkoumání geniální stroječek, který do sebe pojme něco kolem deseti knih. Jak jinak, než v počítačové verzi.
To je právě to. Spousta téhle pověstně elektroniky nám je bez počítače k ničemu. Počítače jsou velmi pozoruhodné. Ne z hlediska techniky, ale z hlediska funkcí. Na malinkém čipu je uloženo nesčetně informací, a právě tento čip je nejdůležitější částí celého přístroje. Dá se ovládat.
Myslím, že tohle je naše zhouba. Čipy. Protože v daleké, ale možná i blízké budoucnosti (rozhodně bližší, než si všichni myslíme) se bude každému právě narozenému člověku vpravovat kamsi do mozku téměř, ale možná i úplně neviditelný mikročip, který bude tvořit jeho osobnost. Vzpomínky, vědomosti, pocity, všechno to, co z lidí činí lidi, bude uloženo na těchto mikročipech. Znamenalo by to spoustu dobrých věcí - proč chodit do škol, když si všechno, co budu v životě potřebovat, můžu uložit na svůj čip? Proč sepisovat zbytečné deníky a vzpomínky, když všechny své zážitky a myšlenky mám uloženy v čipu? Proč vlastně psát a vydávat knihy, když se může všechno, co by spisovatel napsal, prostě stáhnout z čipu do počítače? A není právě tohle konec lidstva? Tohle by z nás činilo pouhé stroje. Nic bychom neprožili, nezažili, byli bychom úplně stejně prázdní jako roboti. Tohle je mnohem pravděpodobnější, než se zdá. Zašli jsme ale už moc daleko, a lidem se nebude chtít zastavit, jakmile bude mít lidstvo možnost dalšího technického pokroku, plně ji využije.
Kdysi se možná někteří čtenáři pousmívali nad díly Karla Čapka, jako je třeba Vála s mloky, nebo Krakatus. Dnes už to ale není tak nemožné, jak se to kdysi zdálo…