Krátké zamyšlení nad podstatou Vánoc

Anotace: O čem vlastně Vánoce jsou?

Vánoce oficiálně sice ještě pokračují, to co je pro většinu z nás ale nejdůležitější, a sice Štědrý den, je za námi. Nevím, jak ho kdo prožil, někdo ho možná úplně přehlédl, někdo si ho užil se vším všudy. Jisté je ale to, že i když Vánoce v podstatě hodně lidí nenávidí, ve skutečnosti je každý miluje. Jak je totiž známo, lásku od nenávisti dělí jen velmi symbolická hranice.
Předvánoční přípravy, hromadné nákupy, rychlé shánění stromečku, ozdob, kapra, vyčkávání ve frontách, využívání vánočních slev, které ve skutečnosti žádnými slevami nejsou… Neznám nikoho, kdo by tohle všechno miloval i s tím, že to prostě k Vánocům trávených v jednadvacátém století patří. Předvánoční shon a stres, to je nutné zlo, které musí, chtě nechtě, podstoupit každý, kdo chce prožít Vánoce jako z hollywoodských filmů. Z toho důvodu Vánoce hodně lidí nenávidí, a přiznám se, že i já patřím k lidem, co kašlou na nákupy, při dotazu, jestli se těší na Vánoce, obrací oči v sloup a každý rok mají sto chutí je jednoduše bojkotovat. Moje rodina má na tohle opačný názor, Vánoce všichni milují, i když svým vlastním, střízlivým způsobem.
Náš Štědrý den vypadá tak, že od rána sedí celá rodina u televize, pojídá se cukroví a kouká se na pohádky. Mně to moc nevyhovuje, dřív jsme to taky dělali jinak. Dopoledne se postavil stromeček a pak jsme šli společně na procházku, třeba do lesa nebo do ZOO. To, že to tak už neděláme, mě mrzí hlavně kvůli mladšímu bratrovi, já a sestra jsme měli v dětství nádherné Vánoce a on je o to bohužel ochuzen. To, co se nezměnilo, je že kolem páté se všichni sejdeme u štědrovečerní večeře, což je u nás klasika, kapr a bramborový salát. Po večeři jdeme nahoru do pokoje, kde čekáme na Ježíška. Ten se ohlásí zacinkáním zvonečku a když sejdeme dolů, pod stromečkem je plno dárků. Dobře si vzpomínám na ten pocit, který jsem mívala jako malá. Nedočkavě jsem seděla u večeře, těšila jsem se na Ježíška a na dárky. Když se z obývacího pokoje ozval zvoneček, se sestrou jsme vyskočily a běžely tam. Ten pocit při pohledu na hromadu dárků pod stromečkem byl nepopsatelný.
Včera, když jsme si rozbalili všechny dárky, konečně nastalo to, o čem by Vánoce měly být. Společně jsme si užívali tu pohodu, bili dobře naladění, povídali si, hráli si s bráškou a jeho novými hračkami… Když jsem pak stála ve svém pokoji, přepadla mě náhlá vlna nostalgie a já si uvědomila, že mám Vánoce ve skutečnosti moc ráda. Ne kvůli dárkům nebo jídlu, ale právě kvůli tomu, co jsme jako rodina kvůli nedostatku času už tak dlouho nezažili.
Moc bych se chtěla vrátit do dětství, kdy jsme Vánoce opravdu slavili a neomezili se jen na slavnostní večeři a rozdávání dárků. To jsou věci, které Vánoce sice symbolizují, ale nejsou jejich smyslem a podstatou. O Vánocích bych chtěla být se svou rodinou, zažít tu atmosféru. Myslím si, že nejlepší je si Vánoce udělat opravdu krásné, nebo je radši neslavit vůbec. Nucené svátky s falešnou tváří jsou totiž na nejlepší cestě k jejich úplnému zprotivení.