Co o mně říká můj pokoj

Anotace: Slohovka na téma: Co o mně říká můj pokoj... nesmysl... ale profesorka si vyžádala...

Můj pokoj mám velice ráda, ale poslední dobou mu prý chybím.
Je tak akorát velký, aby se do něj vlezly všechny mé potřebné i nepotřebné věci, je předloni vymalovaný na žluto, jsou v něm dvě postele, stůl, další stůl s počítačem, skříň na oblečení a velká knihovna plná knížek. Dále také keyboard, bez kterého bych nemohla být, no a spousta dalších věcí.
Když přijedu po týdnu domů a vejdu do svého pokoje, tak mu řeknu: "Ahoj pokojíčku, chyběl jsi mi!" a on mi odpoví: "Ahoj Majulko, ty jsi mi taky chyběla. Nemohl jsem se dočkat, až tady zase budeš sedět a učit se a hrát mi na keyboard, flétnu a kytaru.. sice na tu to moc neumíš, ale určitě se to brzy naučíš! A co jsi dělala celý týden??"
A tak si sednu a začneme si povídat o různých věcech... Vyprávím mu, co se dělo na intru, ve škole, že jsem byla u zubaře a on mi pak zase povídá, co bylo doma.
"Babička tady včera byla podívat se na email," povídá mi, "a říkala, jak už se tě nemůže dočkat a taky že jsi hodná, že jsi zavolala."
"Já že jsem hodná?? To řekla??" divím se.
"Jj přesně to řekla," potvrdí mi pokojík. "A prý taky, že si ani posledně, když jsi odjížděla, nevšimla, jak jsi mne krásně uklidila,"
Musím se pousmát, jak rychle se u nás doma mění názory. Jednou jsem hodná a šikovná, jindy neposlušná a líná... no jo, co nadělám.
"A co si o mně myslíš ty? Jaká jsem?" zeptám se ho.
"Co si o tobě myslím já? " zamyslí se a pak povídá: "Tak toho je hodně... jak říkala už babičky, jsi hodná, milá, ale to jak kdy a jak na koho, poslušná už moc ne, ale ono se není čemu divit. V tvém věku by nebylo normální, kdybys poslouchala na slovo a stále se podřizovala jako když ti bylo 5let... Řekneš prostě svůj názor a na svou obranu používáš svou oblíbenou hlášku: "Já nejsem drzá, já jsem upřímná,", kterou ale občas někteří lidé neberou.
Mno... jsi někdy líná mě uklízet! A taky jsi netrpělivá... např. když máš zpomalený PC a ty se zrovna potřebuješ na něco rychle podívat," směje se pokoj a já s ním při představě, já se rozčiluji.
"No tak ti děkuji, to už o mne raději stačí," poděkuji svému pokojíčku a jdu spát. V neděli po obědě se s ním loučím: "Tak se tu měj, ahoj,"
A pokojíček mi odpoví: "Tak zase za týden..."