Hluchá jako láska
Hluchá jako láska
Hluchá jako láska
Na zem upadla slza. Naštvaně se podívala do mých zarudlých očí. Ptala se, proč jsem jí nechala odejít a vyčítala mi, že je teď sama. Nazklamala jsem jí a vypustila jsem za ní nekonečně mnoho jejích kamarádek. Ale ani když byly slzy spolu, nebyly šťastné a ptaly se mě proč jsem je vypustila do okolního krutého světa. Asi už jim bylo jasné, že vyschnou a zůstane po nich jenom slaná skvrna a možná ani to ne.
, Jenomže ty tuhle skvrnu nikdy neuvidíš.' pomyslela jsem si. Ale slzy na mě ze zdola pořád křičely.
„ Proč ? Já nevím proč, možná protože jsem viděla oči někoho jiného a ten se na mě podíval stejně jako se na mě koukával on. Proto.“odpověděla jsem jim. Slzy se zatvářily nechápavě. Začali na mě křičet další otázky, na které nikdy nepoznám odpověď. A ani nechci.
Ale to už jsem neslyšela. Zacpala jsem si uši sluchátky, abych mohla být tak hluchá jako je někdy láska. Pustila jsem si poslední písničku a do ucha mi začal zpívat legendární hlas. Zpíval, že mu nezáleží, jestli jsem černá nebo bílá (Black or white)
Ponechala jsem své slzy osudu a zaposlouchala jsem se do písně. Po necelých pěti minutách mi začal tentýž hlas zpívat, že je zlý (Bad) a ať se k němu přidám. Usoudila jsem, že to tak možná bude nejlepší. Budu zlá, protože svět je zlý na nás, a protože ti, o které se snažíme se o nás nezajímají (They don't care about us). Zpíval : „ Tlučte mě, nenáviďte mě – nikdy mě nezlomíte.“
Pomyslela jsem na svou konkurenci a písničku jsem si pustila ještě několikrát. Pak jsem v ní uslyšela jednu frázi, která mě zlomila : „ Mám ženu a dvě děti, které mě milují.“ Milují. Začala jsem si neznámo proč uvědomovat, že všechno je dočasné. Smrtelné a že všechno jednou skončí. Smrtí nebo zklamáním. Těžko říct, co je lepší. A proto : „ Beat me, hate me – you can never break me.“ Nikdy mě nezlomíš. Ale ty už si mě dávno zlomila a moc dobře víš jak. Zlomila si mě tím, že si vyhrála.
A já už půl roku chodím po světě, zlomená tvým vítězstvím a svou prohrou, a ptám se proč. Proč, když mi říkají, že sem lepší. V čem ? Nejsem lepší v ničem. Nemůžou nás porovnávat, protože jsme každá jiná, ale přesto to dělají. A já si teprve teď uvědomila, že ať je člověk jakýkoliv, může sahat někomu jinému, možná i horšímu po kolena. A nic s tím neudělá. Může si jen zpívat, že ho nikdo a nic nezničí.
Na zem upadla slza. Naštvaně se podívala do mých zarudlých očí. Ptala se, proč jsem jí nechala odejít a vyčítala mi, že je teď sama. Nazklamala jsem jí a vypustila jsem za ní nekonečně mnoho jejích kamarádek. Ale ani když byly slzy spolu, nebyly šťastné a ptaly se mě proč jsem je vypustila do okolního krutého světa. Asi už jim bylo jasné, že vyschnou a zůstane po nich jenom slaná skvrna a možná ani to ne.
, Jenomže ty tuhle skvrnu nikdy neuvidíš.' pomyslela jsem si. Ale slzy na mě ze zdola pořád křičely.
„ Proč ? Já nevím proč, možná protože jsem viděla oči někoho jiného a ten se na mě podíval stejně jako se na mě koukával on. Proto.“odpověděla jsem jim. Slzy se zatvářily nechápavě. Začali na mě křičet další otázky, na které nikdy nepoznám odpověď. A ani nechci.
Ale to už jsem neslyšela. Zacpala jsem si uši sluchátky, abych mohla být tak hluchá jako je někdy láska. Pustila jsem si poslední písničku a do ucha mi začal zpívat legendární hlas. Zpíval, že mu nezáleží, jestli jsem černá nebo bílá (Black or white)
Ponechala jsem své slzy osudu a zaposlouchala jsem se do písně. Po necelých pěti minutách mi začal tentýž hlas zpívat, že je zlý (Bad) a ať se k němu přidám. Usoudila jsem, že to tak možná bude nejlepší. Budu zlá, protože svět je zlý na nás, a protože ti, o které se snažíme se o nás nezajímají (They don't care about us). Zpíval : „ Tlučte mě, nenáviďte mě – nikdy mě nezlomíte.“
Pomyslela jsem na svou konkurenci a písničku jsem si pustila ještě několikrát. Pak jsem v ní uslyšela jednu frázi, která mě zlomila : „ Mám ženu a dvě děti, které mě milují.“ Milují. Začala jsem si neznámo proč uvědomovat, že všechno je dočasné. Smrtelné a že všechno jednou skončí. Smrtí nebo zklamáním. Těžko říct, co je lepší. A proto : „ Beat me, hate me – you can never break me.“ Nikdy mě nezlomíš. Ale ty už si mě dávno zlomila a moc dobře víš jak. Zlomila si mě tím, že si vyhrála.
A já už půl roku chodím po světě, zlomená tvým vítězstvím a svou prohrou, a ptám se proč. Proč, když mi říkají, že sem lepší. V čem ? Nejsem lepší v ničem. Nemůžou nás porovnávat, protože jsme každá jiná, ale přesto to dělají. A já si teprve teď uvědomila, že ať je člověk jakýkoliv, může sahat někomu jinému, možná i horšímu po kolena. A nic s tím neudělá. Může si jen zpívat, že ho nikdo a nic nezničí.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
Tisk