Oidipus

Anotace: Zamyšlení na téma OIDIPUS. Jakou velkou zodpovědnost za Oidipův osud nesou jeho nevlastní rodiče Polybus a Meroupa? Věříš, že je možné vytvářet vlastní osud? A co vina?

OIDIPUS

Strhující drama, v němž se zrcadlí nejen konečné zoufalství a trýzeň nad spáchanými činy - nikde nekončící pocit viny -, ale též láska a potřeba rodičů ochránit své dítě, si zachovalo svou aktuálnost a nadčasovost až do dnešní doby. Stalo se až téměř výstrahou pro některé z nás - nejednat bezhlavě a ukvapeně. Ale ať se kolikrát snažíme, co síly stačí, "nehodě" se nevyhneme. Nebo naopak - stane se to, co náš život pozitivně změní od samých základů.

Tím, že Polybus ani Meroupa Oidipovi neprozradili strašnou pravdu o jeho prokletém původu, jen prodloužili celý proces jeho osudu, s nímž bylo pěkně zahráváno. Dostal tak šanci žít nějaký čas navíc - bez vědomosti, jaký jeho vlastní fátum bude.

I kdyby se pravdu od Polyba dozvěděl, stejně by Oidipus svou cestu směřoval do Théb, kde by za stejných podmínek došlo k - ačkoli nevědomky spáchanému, tak hrůznému činu.
Celý Oidipův příběh je spletitostí uspořádaných náhod. Náhodami však většinou označujeme to, co postrádá řádně stanovený smysl, tedy to, čímž zabývat se již nemá sebemenší cenu. Avšak můžeme s klidnou tváří tvrdit, že drama Král Oidipus nemá smysl? Nebo jej snad postrádá řešení otázky osudu, budoucnosti…?

Provinění, které Oidipus odčiní vypíchnutím obou vlastních očí z důlků, se nemusí zdát tak velkým, vezmeme-li všechny spletité okolnosti v potaz. Je však jeho zbrklé jednání na cestě do Théb omluvitelné? Vždyť se jednalo o jeho vlastního otce! A zde nevědomost neomlouvá…!
Na druhou stranu, Oidipus za své rodiče dlouho považoval korintského krále a královnu. Je možné přestat milovat lidi, jež vás celé dětství vychovávají, a lehce, jako je prachobyčejné mávnutí ruky, je vyměnit za pár, který jste sice nikdy neviděli, zato se jedná o vaše biologické rodiče? Jenže stejně snadně, jako je ono mávnutí rukou, je zabít nemůžeme. To je otázka zdravého rozumu, etiky a práv.

Shrňme to vše kolem. Mnohem spravedlivější by bylo - máme-li si odpovídat za naše vlastní činy -, kdybychom dostali šanci nejdříve odpovídat i za svůj osud. Pak by také platila Euripidova slova, jež zazněla v tragédii Medeia: "Určuje-li si každý svůj osud sám, sám za to i platí."