Milý deníčku LIX. - LXXIII.

Anotace: rok 2007

Milý deníčku LXII.
13.Únor 2007
Záloha příspěvku na server www.predsudky.cz

Jsem vysoký, tlustý a nyní vlastně už i starý. S úderem třicítky se dost věcí změní a člověk se z toho, který tempo udává stává rázem tím, který je neustále vyzýván aby tempu stačil...
...nicméně taková je přirozenost běhu věcí. Proč extrémy přitahují a táhnou? Proč se mluví o "nepřizpůsobivých cikánech", "zlodějích v politice", "rusácích dělajících problémy"?

Odpověď je zrovna tak jednoduchá, jako schopnost člověka naskládat "příslušníky skupiny" do "jednoho pytle"...

Je to proto, že špatné příklady jsou nejvíce vidět - nevidím stovky Ukrajinců pracujících každý den v podivných podmínkách na stavbách po celé naší zemi - ale slyším opilou hordu v půl čtvrté ráno vracející se z hospody. Nevidím ty "slušné Romy", ale každý den vidím v médiích i jinde zdemolované domy, ukradené železo a stěžující si příjemce sociálních dávek.
Naopak vidím tisíce pracovitých našinců, kteří to všechno musí snášet a nevidím ty špatné, protože v mém okolí nejsou.

Lze se Čechům divit, že jsou po tragédiích, které je potkaly za posledních 500let nedůvěřivý, xenofobní a "chladní"?

Dostal jsem za svůj život mnoho nálepek a považuji je za přirozené - můžeme se zeptat Němců, Angličanů nebo Američanů, kteří se tu chovají jak v ZOO, jakým způsobem vnímají Čechy. A opět - slušných deset milionů návštěvníků za uplynulý rok si nepamatuji. Na ožralou skupinku Britů, kteří demolovali městský mobiliář a se kterými jsme se vítězně utkali (dostali co proto) si budu pamatovat dlouho.

Čechové se musí vypořádat s většími výzvami než je "škatulkování" a sami musíme přesvědčovat ostatní, že nejsme "ta banda zlodějů odněkud od Moskvy"... Ať se snaží i ostatní přesvědčit našince, že nejsou tak špatní - jedinou povinnost kterou máme je dát jim možnost prokázat, že jsou lepší.

Můžeme respektovat pouze ty, kteří respektují nás - ctí naše tradice, historii, jazyk a koneckonců i zřízení a zákony. Respekt je čistě směnný obchod. Bohužel abychom mohli vyžadovat respekt po ostatních, musíme si nejdříve věřit a respektovat se sami...

... a teď "babo raď"... Kdo v naší zemi má sílu navázat na tradice a dokončit "národní obrození"??? Kdo je následování hodný tak, aby přinesl a vrátil hrdost a čest na horní příčky žebříčku hodnot???

Já nevím - mě se neptejte - mám základní vzdělání a celý život bojuji s předsudkem, že papír je na osobnosti to nejdůležitější...

(pracuji jako manažer ve společnosti, která vyžaduje znalosti, schopnosti a dovednosti bez ohledu na certifikaci)

Milý deníčku LXIII.
08.Březen 2007
Tak jsem zjistil, že mám pěkně radikální období. Nečestné chování bych trestal mnohem přísněji než za svých mladých let a přitom jsem doufal, že stáří otupí ostny mých zásad. Na druhou stranu omlouvám stále častěji, třímaje v rukách příklad svého osudu, dočasný neúspěch a oceňuji zápas a boj o místo na slunci svých přátel a soukmenovců.
Možná tím, že jsem národ nyní přirovnal ke kmeni, který bojuje o holý život cítím teď větší sounáležitost se všemi Čechy. Ale zas a znova jsem svým okolím tázán, zda mi za to stojí národ riskovat další a další ztráty a zklamání.

V mnoha diskuzích a komentářích neustále narážím na to jakým způsobem jsem vymezený vůči současné politické reprezentaci. Shledávám jejich jednání vlastizrádným a neomluvitelným a i ti, kteří měli přinést jasnou linii a "pevnou ruku" jsou najednou mlhaví a neurčití.

Jak asi musí naši politikové děkovat za nové "státní téma"... Americký radar spolehlivě odvrátí pozornost od jejich neschopnosti na dlouhé měsíce a nekonečné mlácení prázdné slámy bude tou "omáčkou", která vyplní hluchá místa tohoto volebního období. Jak se rozohnil Zaorálek v OVM minulou neděli :D. Ještě nikdy jsem ho neviděl tak rezolutně stát za požadavky na dofinancování českého výzkumu nebo při předkládání nějakého rozvojového projektu. Ovšem - patenty nesou jen peníze nikoliv politické body.

A závěrem tohoto příspěvku milý deníčku bych chtěl vyjádřit naději, že našeho mílého profesora Holého konečně někdo navrhne na Nobelovu cenu za chemii. Vždyť jeho aktivní látky, které se používají po celém světě zachraňují miliony životů. Problém, že české firmy nemají na ufinancování vývoje léčiv z vlastních zdrojů a talent prof. Holého je nutné financovat cizím kapitálem se opět otírá o naši politickou reprezentaci... ovšem ne v dobrém. Tedy pokud jej nenavrhne nikdo - udělám to sám...
Milý deníčku LXIV.
08.Březen 2007
Jaká míra byrokracie je únosná? Jsem zcela syt papírováním a více než znechucen těmi jimž razítko v ruce, tento falus moderní doby, přináší více rozkoše skrze tu moc, která je v mých očí více než pomyslná, než city či skutky k rozkoši určené. Nenávidím to obcování s formuláři a odmítám se v něm vyznat. Přesto jsem seznal, že právě tento tanec s papírovým "ďáblem" je hoden znalosti a více než kdy jindy právě dnes zdá se býti výhodným ku poznávání a poznání. Jak nelibě se učím tomu tanci který svou stopou připomíná paragraf. Tak tančím s těmi paragrafy a ty mne dovádějí ke vzteku pokaždé když působí proti logice a někdy až nelidsky. Kdy tedy bude zpracovaná mapa státní správy aby bylo jasné kdo je komu odpovědný a kdo za co odpovídá. Kdo má moc a kdo pravomoc. Čí rozhodnutí platí a kdo smí kontrolovat správnost a právo. Dokud se toto nestane můj tanec bude spíše během v džungli. A možná také bojem proti zlu v džungli a proti džungli samé. Vždyť tomu co je nelidské a proti logice a rozumu se musí bojovat. Protože jen lidskost a rozum mohou zachovat to co stvořilo byrokracii - civilizaci. Jenže pak se vynoří další miliony otázek, na které jsem se snažil odpovědět nebo na které odpovím. A nejvíce jich bude takových na které nelze odpovědět - nebo těch na které nesmí být odpovězeno - tedy alespoň ne jen mnou samojediným. Jedna otázka je ale neodbytná a stále se mi vrací: "Opravdu řídíme společnost a stát tím nejlepším způsobem?"
Milý deníčku LXV.
25.Březen 2007
Svět nemůže být beznaděje když je kolem tolik nádherných dívek a dam, které jsou obdařeny i krásnou duší. Ze všech podob harmonie a rovnováhy patří tahle k mým nejoblíbenějším. Jsou ctihodné a je možné stavět na piedestal. Pokorně sleduji jejich profily, protože pokora je jediné co mi zbývá při pohledu na ta božská stvoření. Nesměle jim dávám najevo, že mi jejich podoba dělá radost. Když bohyně promluví a její hlas je lahodný mému uchu - tedy je prost hlouposti - jsem nadšený a unesený krásou tou do té míry, že zas jsem pánem svého jazyka a mohu skládat slova tak, že jsou téměř sto onu nádheru popsat. Jsou téměř sto zachytit mé pocity. Ale nejsou - mysl má jazykový základ, a tak je v mé povaze snažit se věci popsat. Třeba budou v budoucnu lidé schopni komunikovat i v citové rovině. Pocit a cit je totiž nad slovy. Pokud půjde sdělit citová zkušennost bude možné sdílet víru.
Milý deníčku LXVI. (Kniha) ...trochu jinak...
08.Duben 2007
Na počátku byla temnota a v té temnotě jen síla bez řádu.
Ta síla v nekonečném chaosu vřela až do krajnosti.
A tak se stalo, že se v první okamžik setkala veškerá ta síla v jednom místě a tak byl v obrovském hřmotu zažehnut oheň našeho pána.
Tak viděl jsem a tak věřte, že se stalo!

První den byla stvořena podstata všech věcí. Elementálové byli rozmetání na všechny strany všehomíra a jen to zbývalo ku všednosti aby jejich vlastní podstata vychladla do té míry by jen jediným dotekem neničili vše čeho se dotknou. Z těch podstatných principů zrodili se určovatelé řádu.

Čas hoří tím plamenem a je určovatelem trvání i konečnosti. Jeho vládcem je ten jež vládne svojí mysli.

Druhý den bylo tím plamenem stvořeno peklo. Jen plamen živený svobodnou vůlí může být dobrým sluhou a zlým pánem. Tak byly stvořeny protiklady nazýráním věcí. Pravil tehdy plamen času - první z pekelných knížat - sám Satan: "Věci samy o sobě nejsou zlé ani dobré - ti jež v daleké budoucnosti budou s těmito věcmi zacházet budou dobří nebo zlí".

Třetí den byl stvořen řád. Elementy a části světů se rozprostřely do nesmírné šíře. Vše utichlo po tom hrozném hřomtu. Protiklady harmonizovaly krajnosti. Satan se usadil na svém trůně.

Čtvrtý den byla stvořena jednota. A světlo, které vychází z plamene chtělo být neseno. A aj! Tedy bylo neseno Luciferem - druhým pekelným knížetem, který usedl po bok vládce plamene.

Jsoucno již zcela vychladlé utvářelo na základě řádu, plamene a světla první světy. Tehdy bylo zjevné, že řád plodí život v kotli elementálů a plamene.
Satan s Luciferem tedy zažehli život. Bylo jim ale třeba živlů k udržení života.

Krom plamene je tedy třeba ještě tří živlů.

Tak se zůstavilo povětří ve světech příhodných k životu. I Satan s Luciferem poprvé se zhluboka nadechli a jako jeden povolali třetího knížete pekel: Belilala.

A Belial stvořil vody a hroudu jak svět světem stál. A vody ty stvořil z toho povětří a z hroudy a z plamene. A ten plamen pálil hroudy a páry ty z hroudy vanuly do povětří a tam se z chladu bez plamene ve vody proměňovaly a zpět k hroudě se vracely. A tak vznikl život na Zemi a na dalších světech o kterých nám zůstalo vše skryto.

A Satan se usmál na svém trůně a řekl: "Nechť někteří z těch budoucích jsou nadáni rozumem a vášní nechť jsou nadáni všichni kdož budou žít. Pudy a radost z lovu a žití nechť je vlastní všem tvorům. Těm kteří ale budou moudří nechť je působena radost když se z nevědění stane vědění, a tak nechť je jim na počátku skryto vše a na konci nechť vše poznají".

Tak viděl jsem a tak věřte, že se stalo.

Milý deníčku LXVII. (Kniha) ...trochu jinak II.
09.Duben 2007
Když tedy ve světech byly stvořeny podmínky k životu bylo potřeba vdechnout jej a napříště jej ochraňovat. Tedy se tři pekelní bratři postavili na vrcholy trojúhelníku a zvolali jméno čtvrtého z pekelných knížat - Leviathana. Ochránce života.

I Satan se zpět posadil na svůj trůn a řekl - nechte bratři průchod přirozenosti a seznáme co jest vhodné k zachování a co jest hodné zavržení. A tak se i stalo. Po dlouhé věky bylo vše v rovnováze. A vznikali a zanikali bytosti nízké i božské a plamen Satanův hořel dál klidně a stále.

A chtělo se knížatům pekelným a setkali se na Zemi. A mnoho božských i nízkých bytostí žilo tu pospolu a v rovnováze. A dlouhé věky bylo jen přirozeného vznikání a zanikání podle možností a obratnosti tvorů.

Tehdy povstal Belzebub - král much a havěti a pravil k Stanovi:" Kdysi jsi mluvil o těch, kteří jsou nadání schopností poznávat. Jsou ale dvě kasty těch kteří jsou nadáni rozumem. Ti kdož jsou jím nadáni ku prospěchu jsoucna a ti kdož se ho obávají. Hle tu na Zemi - rozumem je nadán člověk ale obává se svého rozumu. Vzešel ze zvířat a řídí se přirozeností, ale upíná se k bytostem božským ne jako k učitelům ale jako k vůdcům. Očekává zázraky a přináší oběti jiných tvorů na smyšlené oltáře."
A Satan se usmál skrze plameny a řekl:" Dříve či později člověk sezná, že slepě následovat vševědoucího nadaného citem a vášní není dobré pro něj samotného. Ztratí-li víru v druhého a v modlu a získá víru v sebe sama a neztratí pouto s přirozeností, tehdy bude v pravdě na cestě státi se bytostí božskou."

Tehdy knížata pekelná a bohové pozemští přiřkli člověku božské schopnosti a vlastnosti. Od těch dob byl sto konat zázraky a měnit svět.

A bylo na Zemi nesčetně bohů a démonů, duchů a sil a člověk s nimi žil a po svém původu se bral a pídil a podle učení jednotlivých božstev dobrých či zlých se jal konati a nenacházel střed a původ anžto nespoléhal nikdy zcela na své síly a schopnosti a nechoval se zcela dle přirozenosti a morálky lidské, ale vždy se snažil přijmout přirozenost a morálku některého z bohů stavě je na piedestal.

Satan se tomu velmi podivil protože netušil, že by mohl existovat tvor, který by svou divokost sám dobrovolně zkrotil a komukoliv se podvolil. Jedině člověk sám sebe vehnal do područí božstev.

Milý deníčku LXVIII. (Kniha) ...trochu jinak III.
16.Duben 2007
A byl mezi božstvy na Zemi jeden a ten sám sebe nazýval Bohem. A v různých jazycích různých kmenů vždy sám sebe nazýval bohem. A přistoupil Hospodin k Satanovi a pravil. "Chtěl bych svůj lid, který by stál nad ostatními tvory a byl nejvíce podoben mě samotnému." Pekelný kníže se pousmál na svém trůně a pravil: " A k čemu by ti byl takový lid? Vždyť by neměl zkušenost a neuměl by sám sebe chránit před světem, ale tento svět bude převracet proti přirozenosti a jej i ničit až zahubí sám sebe. Ptáku je třeba času by se naučil plout vzduchem, hovadu je třeba času aby se naučilo ctít zákony stáda a mohlo plodit. Trávě je třeba času aby mohla ptáka nebo hovado nakrmiti. Vzájemně se potřebují a není jim třeba rozumu aby sebe přespříliš netrýznili. Když ale stvoříš tvora bez minulosti, kde pozná svou míru?"

"Nemluv tak Satane. Já jim dám zákon skrze knihu a nechám svou vůli aby je směřovala a vedla. A vystoupím na nebesa aby ke mě vzhlíželi a nechám je stavět mé modly aby mne uctívali". řekl na to Hospodin ostře.
"Jestli si myslíš, že skrze knihu pozná člověk tvé krve přirozenost věcí učiň si tedy svého tvora z toho co je tobě vlastní". řekl Satan vážně a zlostně blýskl očima.

Tak se stalo a Hospodinu byl vlastní prach. Vzal tedy prach a učinil z něj bytost. I dal mu jméno Adam a vystavěl pro něj zahradu a v té zahradě po páru zvířat aby ta dělala Adamovi společnost. Magie té musel použít měry vrchovaté protože musel ten bůh krotit přirozenost zvířat a Adama toho musel před poznáním přirozenosti věcí chránit. A ten Adam z materie, která jest společná všemu ve vesmíru žil dlouho a v nevědomosti.

Jednoho dne Satan procházel se po světě a náhle přišel do zahrady Edenu, kterou Hospodin pro svou bytost z prachu stvořil. I procházel se tím lesem a bylo mu dobře jako všude na světě. Náhle k němu přistoupil Adam a jal se jej tázati a Satan sám se jen usmíval a sem tam něco prohodil.
" A ty velký duchu pověz co je hybatelem všech věcí, a pověz kde jsem se tu vzal já a pověz kde je všemu počátek a konec."
Satan sám se usmíval a dojatý byl nad tou čistou prostotou, která po generace nebyla již na světě anžto skrze znalosti a zkušenosti bylo každému tvoru dáno vědět o životě alespoň to co k životu potřebuje. A lid pozemský z různých končin a koutů věděl o životě a počátku více než tento. A kmenové různých těl a barev byli na tom světě a šťastně žili v přirozenosti a věděli tolik co potřebovali. A bylo přirozeností jiných kmenů aby věděli a chtěli vědět a ti vytvořili paláce tam kde jiní měli ohniště a obřadnost zřídili tam kde řád nebyl. A zřídili ctnost tam kde bylo třeba chránit slabé. A slabým zřídili hrdost aby se nepodvolovali. Nu všechny tyto kmeny a národy žili mimo Eden Hospodinův v němž dlel Adam v nevědomosti a bezstarosti.

A Satan ponechal Adama svému osudu a putoval dál po Zemi a přišel mezi Draky. A dobře mu bylo mezi vládci ohně a strážci moudrosti. A draci tito létali povětřím a pluli na vodě i pod vodou a po zemi kráčeli a bylo dobře na tom světě. A zůstal tam Satan mezi draky dva tisíce let a byla doba ta jako kapka v moři času, který již uplynul od počátku zažehnutí plamene času.

A mezi tím Hospodin držel při životě svého Adama z prachu a zákon mu předložil - tu smíš to a nesmíš ono a bude tak jak je má vůle.
A Adam nepociťoval svůj osud jako lehký protože nasál ze Satana ducha přirozenosti a tak byl vnitřně napnut a něco mu scházelo. A jednou když tak seděl ve stínu palmy, tehdy poznal protiklady. Všichni tvorové, které potkával dleli v páru a on sám tu byl samojediný. A velký smutek zachvátil jeho duši.
I zvolal: Hospodine, otče dej mi družku ať mám protiklad svému egu.

A Hospodin k němu přistoupil a pravil: " Dám ti družku, ale pověz jak jsi přišel na to, že potřebuješ protiklad?"
A Adam neznaje přetvářky pravil:: "Šel tudy Satan světem a vyprávěl mi o tom co je za hradbou Edenu...tedy pocítil jsem co je správné."
"Mlč!" obořil se na něj Hospodin "sic tě sprovodím ze světa. Já jsem ten kdo ti řekne co je správné. Satan je pro tebe zlem a já mu zakážu aby za tebou chodil. Jsem tvůj stvořitel a jestli se s ním setkáš příště, tak tě zbaví života."


Milý deníčku LXIX. Jak zvýšit důchod o čtvrtinu?
10.Červen 2007

Jeden starý Řek sice vymyslel demokracii, ale to jejiž 3000 let. Co se týče ochrany lidských práv platí stále známéúsloví, že "demokracie není dokonalá, ale nikdo nic lepšího stálenevymyslel". Avšak bylo by chybou spojovat princip státního "řízení" ademokracie. Jak tedy může jednoduchý technologický nástroj pomoci s takcitlivou problematikou jako je reálná výše starobního nebo jinéhodůchodu?
Již dlouho trávím čas něčím, co by se dalo nazvat "tipy a triky propolitiky". Nedělám si iluze o tom, že bych sám mohl mít někdy reálnoušanci přímo utvářet politiku naší země. Na to jsem pro "očernění"příliš snadným terčem (nepodařené podnikání). Přes to ale část méhotvůrčího ducha jest zmítána jistým neklidem, který ustává teprve tehdy,když se zamýšlím nad osudem národa a jeho vyhlídkami do budoucnosti.Reforma, kterou připravují tu či onde různé politické strany mne častonutí přemýšlet co bych na jejich místě dělal já sám. Co třeba důchody -oblíbené téma zejména mých prarodičů.



Má stát vůbec právo žádat další "utahování opasků"?

V devadesátých letech jsem nemohl přehlédnout velkoutragedii. I přes to, že jsem byl pubescent cítil jsem, že bylapromrhána obrovská šance, a to ochota lidí slevit ze svých "standardů"a jít spolu s vládou do boje za národní prosperitu tak, jak asiidealizovaně vnímáme nadšení prvorepublikové. O důvodech proč k tomutodošlo se nebudu šířeji rozepisovat, protože je každý zná, ale přes tojsou veřejně popírány.

Současná "záchranná brzda", která má zachránitveřejné rozpočty České republiky se zejména levici jeví jakokatastrofa. Ano do jisté míry to je katastrofa, protože reforma azvýšení odpovědnosti jednotlivce mělo být realizováno před osmnáctilety, kdy by si občan snadno nechal vysvětlit, že to je pro jeho dobro.Nyní ale jen těžko pochopí, že se má vzdát všeho toho "dostupného", byťjen částečně.

Pracoval, slyšel o rozvoji, růstu, prosperitě a přes to má nyní šetřit?Proč vlastně? Proč to co bylo "zadarmo" je najednou "za peníze". Jedluhem všech, kteří se nazývají politiky, že neměli odvahu jít doreforem s národem, který tu odvahu měl.



Nevděk nebo nutnost?

Neustálé oddalování reformy důchodové je dalším dluhem minulosti.Současná skladba důchodového příjmu , která je zcela v režii státu jedědictvím minulosti , které je ale vzhledem k ekonomickým změnám nadáleneudržitelná.

Stát má povinnost sdělit občanům:

"Vaše zaopatření ve stáří závisí na tom, kdo měl z Vaší práce největší prospěch..."
Je nasnadě, že zaměstnavatel by tedy měl hradit největší část důchodu, protože největší prospěch měl z práce on.

"Stát je vám vděčný za práci a proto Vám bude platit rentu dle počtu odpracovaných let"
Státodmění všechny přispěvatele systému spravedlivě stejnou částkou. Jezřejmé, že ti, kteří si "vydělávali" více platili i více na daních apoplatcích. Ovšem měli by mít i vyšší podíl na zisku zaměstnavatele apříslušná legislativa by tento princip měla podpořit.

"Spořte si na zasloužený odpočinek"
Je jasné, že individuální kapitálové spoření nebo pojištění může být významným příspěvkem na stáří.

"Pro vaše potomky jste dar a studnice zkušenností"
Prorodiny, které budou aktivně podporovat své seniory je třeba vymysletmotivující benefit - jaký. No opět se automaticky nabízí jistá sleva nadaních, ale možností je jistě více.

Z pohledu státu se nechci zbavit odpovědnosti za své seniory. Jevšak nutné upřimně říci, že je v národním zájmu podporovat lidi vaktivním přístupu ke svému osudu a spoléhání na "státní rentu" jespoléhání liché.


Co se dá udělat hned a může fungovat i do budoucna?

Nejrychlejším řešením reálné výše důchodů je osvobození je od zdanění.Je přece nesmysl vydávat "sociální platbu" (proto sociální protože jdez rozpočtu Ministerstva práce a Sociálních věcí), kterou následně zjedné čtvrtiny vrátím zpět do státního rozpočtu. Proto bych vydalpenzistům platební karty, které budou čerpat zboží a služby osvobozenéod daní. Každý programátor Vám řekne, že to je hračka.

S několikrát diskutovanou povinností mít na prodejním místě"registrační pokladnu" odpadá i spor o pokrytí. Čtečka karet je totiž vzásadě jednoduché zařízení, které se dá připojit téměř ke všemu (někdybohužel).

Krátkodobě může odstranění daňového zatížení důchodů (mj. DPH aspotřební daně) nahradit "povinnou" valorizaci a dát státnímu rozpočtučas aby nabral dech a splatil některé své dluhy. Dlouhodobě bude stáříopravdovým odpočinkem a to hlavně proto, že stále platí slova moudrého:"Stáří Vám nemohu v žádném případě doporučit - bohužel je to jedinýznámý způsob jak se dožít vysokého věku".


Co dodat?

Možná, že tato metoda zvýšení reálné kupní síly mj. našich penzistůmůže někomu připadat hloupá, ale v tom případě jsem nositelem hloupéhlavy, protože jen její to byl nápad. Tíží mne situace a demografickývývoj, který dává tušit, že změna je opravdu nutná. Jen na jednu otázkuasi nikdy nebudu znát odpověď. Čeho se naše politická elita bojí a naco čeká? I kdyby mé řešení bylo opravdovou blbostí, rád se budu podílet(a nic jiného mi ani nezbude) na řešení, které vymyslí "oni".
Milý deníčku LXX - Jak omluvit vraždu?
11.Červen 2007
Jak omluvit vraždu.

Zdá se, že vzájemné zabíjení je jednou z lidskýchpřirozeností. Co nás vede k tomu, že někdy vraždu odsuzujeme a někdy jíomlouváme nebo dokonce chválíme?

Voják bojující za svou zemi je tím větší hrdina, čím více nepřátel semu podařilo pobít. Člověk, který se dopustí kriminálního činu je vrah.Naprosto jednoduché vnímání správného a nesprávného je rozmlženo vokamžiku kdy spatřím to v čem spočívá hrdinství vojákovo a lotrovstvívrahovo. V usmrcení jiného člověka. Je opravdu pohnutka tak silnouinstitucí, že dokáže omluvit i to, že jiného zbavíme života?

Ctím bojovou tradici naší armády a předků, kteří draze vykoupili toco dnes nazýváme Českým státem. Ale v čem spočívá to, že jejichzabíjení je mnou obdivováno a jiné zatracuji?

Tvrdím, že demokracie má jen chabé nástroje k tomu aby se ubránilaněkomu, kdo se nehodlá řídit jejími pravidly. Praxi toho všeho vidíme vsoučasných konfliktech. Síla národů demokratických je stejně barbarskájako těch totalitních, diktátorských nebo fundamentalistických.

Přes to všechno ale naše invaze a boj je "spravedlivý" tedy alespoňz našeho úhlu pohledu. Einstein ve své teorii relativity hodně dá nainerciální soustavy a pozorovatele. A úhel pohledu je asi rozhodující ipři tom jak vnímáme smrt.

Pokud tedy omlouvám smrt ve jménu vlasti, národa nebo víry rezignuji na humanitu?

Asi ne, ale přijal jsem zvíře v sobě. Přijal jsem možnost, že vdůsledku okolností jsem i já ve jménu vlasti, národa nebo z rozkazu stozabít. A to nejen kapra na Vánoce.
Četl jsem celkem dost článků pojednávajících o agresivitě a tomu co k ní vede.
Pokud bych neomlouval vraždy z instituce dobrých pohnutek házel bych dojednoho pytle zločince i hrdiny. Stejně ale je nesnadné vždy vnímat coje dobré a co zlé.

Třeba bratři Mašínové. Pro někoho jsou hrdinové a pro někohozločinci. Zastánci "hrdinského" pohledu argumentují tím, že se na západprostříleli přes posluhovače režimu. Zastánci "zločineckého" pohledupoukazují na "nevinnost" oněch mrtvých a na zbytečnost jejich smrti.
Jediné co cítím je právě onen střed. Chápu nesnesitelnou tíhu perzekuceo to strašnější, že byla páchána vlastními lidmi. Na druhou stranuchápu smutek příbuzných oněch zabitých.

A tak sám v sobě považuji za oběti všechny. Slova o hrdinství Mašínůmi přijdou přehnaná. Je pravda, že jako jedni z mála byli schopni akceproti totalitnímu režimu. Pokud ale existují náznaky, které byomlouvali Němce, že Nacistická propaganda zmanipulovala národ tak, žesi nekladl otázky, proč podobou milost nedopřát i vlastním lidem.

Můj děda i babi jsou komunisté z přesvědčení. Dědu odvrhla armáda istrana po roce 1968. Přes to se necítí být disidentem. Chápu jejichpohnutky následovat myšlenku komunismu v níž je možné spatřit několikpozitivních prvků. Dostali po válce totiž možnost změnit svůj osud.Děda se nestal "panským" myslivcem a babi se nestala malorolnicí. Dědase stal vojákem a babi mzdovou účetní na dráze. Je pouze jejich věcízda prožili šťastný život, ale nelze jim upřít, že měli pocit, žeopravdu budují něco nového a hodnotného.

A pokud by byl děda zabit "odbojářem" ve stylu Mašínů, asi bych jejrovněž nenazýval hrdinou. Můj argument, že děda nikdy nikomu neublížil,ba právě naopak, je naprosto nepodstatný. Z pohledu bratří by bylkomunistou vhodným k zabití.

Prarodiče vůbec mají se mnou potíž. Moje pravicové názory a polemika sjejich světem je předmětem dlouhých a vzrušených debat. I když mám kjejich působení v dějinách výhrady stejně se neubráním pochopení.

Co nechápu je to, že najednou po revoluci za všechno mohou ONI a nemy. Jak to, že najednou nikdo nebyl ve straně? Nemůžu odpustitkomunistům jak se hanebně zachovali ke svým vlastním lidem a na druhoustranu nemohu podpořit ty, kteří by je chtěli věšet na kandelábry.Neexistuje podle mne možnost tlusté čáry za minulostí.

Kromě jediného. Já se omlouvám všem obětem totalitních režimů acítím soucit s jejich bolestí. Podporuji alespoň morální rozsudky,které by odsoudily jejich konání vedoucí ke zničeným životům nevinnýchlidí. Pro koho vlastně? Pro cizáky a servilní touhu být ochráněnsilnějším?

Jediné co mohu našim obětem i hrdinům (a nemám na mysli jen ti, kteříbojovali za hranicemi) slíbit, že na ně nezapomenu. A budu hájit to cobych nazval snem o vlasti.

A proto musím připustit i fakt, že někdy omluvím i vraždu.

Milý deníčku LXXI Není krajan jako krajan...
11.Červen 2007

...dočetl jsem se na iDNES o "naší" topmodelce PetřeNěmcové, která prý zapomíná mluvit Česky. S výmluvou, že Čeština patřímezi nejtěžší jazyky světa asi neuspějeme.

Slečna Němcová (téměř Cimmrmanovské jméno - "Česká topmodelka Němcová:))))) dává na frak všem těm krajanům, kteří si rodnou řeč ze "starévlasti" předávají jako poklad z generace na generaci.

Lze se ale zlobit? Ano já vařím své nitro. Jakou ona dotyčná prošlavýchovou a jak to, že jí nebylo vštípeno, že náš jazyk odolal naprostézkáze jen zázrakem? A opravdu chceme mateřštinu odsoudit do říšekuriozit?

Tak často na různých portálech, v smskách a mailech čtu opravdovázvěrstva, sám se jim s různým úspěchem snažím vyhýbat. Jak divně vypadávěta:

"hLEDám hoLKU pro wsheDNI DEn"

A přes to je možné je často vidět.

Petra Němcová svým zapomenutím rodného jazyka nedává najevo, že jehloupá nebo povrchní, když ve svých 16ti odjela do USA a za ta létaprostě zapomněla. Dává najevo něco mnohem horšího, co v samé podstatěohrožuje národní svébytnost. Totiž to, že atributy toho co z nás dělánárod, máme tak nějak "na háku".

A z toho je mi opravdu smutno - tím více čím je tento jev častější unašich "celebrit", které shodou náhod prorazili v zahraničí.

Milý deníčku LXXII - Hledá se vůdce...
11.Červen 2007

Ctihodný, následováníhodný, moudrý, státotvorný, hrdývlastenec. Kdybych se ničeho jiného neměl v životě dočkat, toho bychnárodu přál. Kde jej ale vzít?

Tradiční nástupnictví u nás neexistuje. Neumíme vládnout.

Správa velkých celků respektive umění správy se dědilo z generace nageneraci. Hospodář měl přirozenou autoritu, často byl i starostou.Šlechtic řídil "územně správní celky", a tak výš a výš až k císaři.Jakou měrou byli úspěšní nebo "dobří" vládcové se projevuje na našívlasti dodnes. Občas mám pocit, že jsme prohráli v historii jenpárkrát, ale vždy to stálo za to. Nechali jsme si padnout PřemyslaOtakara II. nechali si zabít jeho vnuka Václava IV. a přes glorioluneporazitelných Husitů, během jejich válek "proti všem" země vadla.Otec vlasti z krve Lucemburků a kdo po něm?

Z říše od Baltu až po Dunaj se stal vazal "Rakušáků" bez práv aodsouzen k poněmčení. Kde se vzal impulz národního obrození nechápu,ale cítím pokornou vděčnost. A hrdost! Skutky čs. legií na Rusi anadšení prvorepublikové cítím dodnes. Baťův plán "Budujme stát pro 40milionů" jehož součástí byla i první dálnice z Aše až na ZakarpatskouUkrajinu může dnes v současném klimatu budit na tvářích "Čechů" úsměv.

Byli snad naši předkové blázni? Trpěli megalomanskými představami? Jsou směšní?
Není zvykem vzhlížet v naší zemi ke hvězdám a už vůbec není zvykem se jich zkoušet dotýkat.

Stále cítím beznadějný vztek, který přišel po Mnichovu v roce 1938 ato jsem již čtyři generace vzdálený oněm dnům. Neopustil bych pevnost.Jsem, ale i přes to vděčný, že nám Beneš tehdy svým rozhodnutímzachoval minulost. O to méně je pochopitelné jak mohl později dovolitaby se u nás chopili moci komunisté. Po těch ranách se asi už nedalanajít osobní statečnost. Ta kterou měli Píka, Horáková a další, kteříbyli popraveni za války i ti, kteří padli v odboji v zahraničí. Jakkolispatřuji rozdíl mezi Nacizmem a Komunizmem, oběti a cesta k nim bylastejná. V Komunizmu o to horší, že jsme zločin spáchali sami na sobě. Atady se také možná vzalo uctívání průměrnosti. Odporné rovnostářství -ne rovnost šancí, ale nepřekonatelné nutkání jakýmikoliv prostředkyubít výjimečnost.

Přirozená touha národa po svobodě a rozvoji byla opět umlčena v roce1968. Z jakých poměrů vyrůstají dnešní děti, takovým dítětem jsem bylještě včera, a přes to, vymlouvaje se na vzdálenost oněch dnů v časenemají ponětí co se tehdy dělo. A místo studu se smějí na kameru.

Jestliže byl Baťa megaloman, je dnes hloupost směšná?

A pak přišla "sametová "ekonomická" revoluce". A zase jsem cítil toprvorepublikové nadšení tedy to co jsem za něj považoval. Ale mocní tuochotu k práci a jisté oběti trestuhodně promrhali. Ale dost historie,kterou kdekdo zná lépe než já.

(snad nebudu příliš kárán za to, že jsem našenárodní dějiny zúžil do pár odstavců, ale jde mi o pocit a ne dokonalouencyklopedickou přesnost jednotlivých epoch a dat)

Je možné naučit se vládnout?

Vládnutí je pro mě dovednost jako každá jiná. Nemáme tradičnípředávání tohoto umění z rodičů na potomky. Ale máme dle mého názorušpičkové školství. Administrativa státní správy se vyučuje. Vyučuje semanagement, psychologie a další obory. Naučit se vládnout tedy lze.Podle mého názoru je jen potřeba založit specializovanou fakultu. Apředměty?

Co etiketa, psychologie, vyjednávání, krizový management,makroeknomie a ekonomie, vlastivěda, dějepis, diplomatický protokol apořádná dávka tělocviku?

Jistě vědci přidají i další to potřebné co by měl mít politiknásledováníhodný a ctihodný. Rovněž by snad bylo vhodné během studiazkoumat motivy uchazeče pro to stát se reprezentantem.

A proč to všechno?

Politické školy byly líhní politruků minulého režimu. Nijak se jejnezastávám, ale není s podivem, že dvě nejdůležitější funkce ve státu:rodičovství a vůdcovství není podmíněno žádnou znalostí ale jen pouhoupotřebnou mírou šarmu? Rodičovství nelze omezit a tak i nadále budouděti plodit všichni - dobří i zlí lidé. Ale pro politika lze nastavitsíto a tím zrnem nemusí být jen míra korumpovatelnosti a schopnostivyjít vstříc lobby. Politická akademie by měla být zárukou toho, žepokud bude stát v čele státu "šmejd" bude to alespoň šmejd na úrovni.

Jakkoli bych si moc přál pro národ prosperitu a úspěch věřím stále, žese rozvíjí našim současným politikům spíše navzdory než díky jejichpomoci.

A proto hledám vůdce - toho jakého jsem popsal aby mne vedl, abych semu chtěl podobat, aby mne inspiroval. Ne pro malost mých snů a nízkostmých pohnutek, ale právě kvůli tomu o čem sním. O tom, že Čechové,Moravané a Slezané - mé poslední milé kmeny v zemích koruny České semohou a zaslouží si dotýkat se hvězd. (nebo alespoň planet v rámci světových kosmických programů)

Je nás dost na to abychom se prosadili. Vždyť jak velikostí tak počtemobyvatel jsme zemí nikoli malou, ale střední. Nepodporujme proto malosta průměrnost. Je nás totiž příliš málo na to, abychom mohli obětovatprůměrnosti byť jediný talent.

Milý deníčku LXXIII Proč je VZP instituce?
11.Červen 2007

Soucit s utrpením a potřeba podílet se na "zmírnění"utrpení cítících bytostí je jeden z pilířů Buddhismu. Po vyslechnutípředstav a názorů na to jak má vypadat zdravotnictví, tedy ten oborkonání naší společnosti, kde se utrpení má být umenšováno neustále,dere se mi do vědomí jedna protivná a neodbytná otázka.

VZP jako software?

Z mého pohledu je Všeobecná Zdravotní Pojišťovna jen "nástroj" kpřerozdělení peněz, které byly vybrány od pojištěnců. Samozřejmě by mělfungovat nezávislý arbitr, který by kontroloval oprávněnost požadavků,ale samotný princip registrace, účtování a převodů financí je -nezlobte se na mne pro ten výraz - makro.

Vzhledem k tomu, že ministři zdravotnictví mají stále poněkud jinýpohled na pojem "standardní péče" bude asi těžké jej vysvětlit krátce.A není to ani předmětem tohoto "miničlánečku". Každý si asi ale umípředstavit co čeká od lékaře a co by mělo být odborným, technickým ietickým minimem ve vztahu lékař ->pacient.

Pokud tedy bude nastaven standard - je instituce VZP jakopřerozdělovače peněz zbytečná. Veškeré náklady spojené s provozem tétoinstituce tak budou sloužit jedině a pouze k úhradě zdravotní péče.

Nevím na kolik by bylo schůdné vyjmout zdravotní pojištění (to základnía standardní) ze systému komerčního "kšeftu" s bolestí. Doménou komerceby měl být právě onen nadstandard, za který si rád připlatí ten kdo nato má nebo ten kdo se připojistí.

Víra je nadstandard...

Z výše uvedeného vyplývá, že i další vynakládané rozpočtovéprostředky jsou promrhány na nadstandardní služby. Stát má povinnostzajistit mj. ty služby, které si není sto obstarat občan sám nebojejichž kvalita musí být garantovaná a nemůže být určena trhem.

Proč například v zemi, kde drtivá většina lidí (cca 71%) nevěří v boha,nebo hůř, vůbec ničemu stát zaměstnává duchovní? Povinnost postarat seo památky má tak jako tak. Navíc je zde zřejmá diskriminace ostatníchvěrouk, které si získávají ve světě čím dál větší procento "fanoušků".

Navíc pro mě osobně je víra něco tak intenzivního a intimního, že vůbec nerozumím potřebu "být někde organizován".
Rozhodně ale netoužím po tom aby mi stát platil "pastýře" (vyšší inteligenci ve vesmíru stejně neuplatí).
Tak by zbyly dle mého názoru miliony korun, na které čekají našehladové mozky a příslušníci IZS, kterým odměna za každodenní prácipatří bezesporu.