Virtuální realita-počítačová generace

Anotace: Úvahu na tohle téma jsem psala ve škole... Dávám ji sem, protože učitelka říkala, že je vydařená a navíc si myslím, že téma virtuální reality je v dnešním světě velmi aktuální... Spousta lidí jistě zažila situace, které zde popisuju a ztotožní se s nimi.

Zamysleme se nad tématem dnešní rozšířené počítačové generace. Všude jsou samé počítače: ICQ, Líbímseti, e-maily, seznamky… Nikdo nepíše dopisy, všichni píší přes SMS nebo ICQ.

Ale položme si otázku: Co je pro nás lepší? Nebyl by svět bez počítačů a podobné elektroniky mnohem osobnější a romantičtější? V něčem jsou počítače dobré. Můžeme zde najít mnoho zajímavých informací. Ale co se týče komunikace... Dejme si typický příklad. Kluk se přes seznamku seznámí s holkou. Začnou si psát přes ICQ. Nikdy se neviděli. K čemu to také potřebují? Všechno důležité si mohou říct přes ICQ. Velká nevýhoda je, že nikdo neví, jestli si třeba nepíše s 60-tiletým dědečkem. Přes internet se může kdokoliv skrýt za neznámou mladou tvář a předstírat, že je teenager (např. v případě již zmíněného 60-tiletého dědouška…)
Ale dejme si další příklad. Kluk je zamilovaný do holky. Vídá se s ní denně ve škole a denně si píší přes ICQ. Ve škole se spolu vůbec nebaví. Proč taky? Přes ICQ si můžou říct cokoliv, co by si třeba naživo neřekli. Po čase dojde k tomu, že se kluk holky přes ICQ zeptá, jestli s ním chce chodit…

Toto je velká nevýhoda. Dřív, když ještě počítače nebyly, psaly se dopisy… a podobné věci se řešily osobně. Podle mě by v tomto ohledu byl svět bez počítačů lepší. Dnešní generace by neměla být tolik závislá na elektronice.
Mladí lidé by si měli víc povídat naživo. Já bych třeba nabídku od kluka, který se mnou chce chodit, ráda slyšela naživo. Jsem totiž romantická duše a ICQ je pro mě hrozně neosobní…

PS: Inspirováno vlastní zkušeností…