Vilém a Záhoř

Anotace: Další školní sloh. Tentokrát to měl být esej, ale vzniklo tohle...

Vilém a Záhoř

Tyto dvě postavy nepochybně patří mezi nejznámější romantické hrdiny v české literatuře. Čím jsou si podobní a čím se naopak liší? Každý z nás jistě četl jejich příběh a vytvořil si vlastní názor na jejich osudy.
Na hlavních hrdinech básnické skladby Máj a básně záhořovo lože můžeme nejlépe pozorovat, že oba autoři mají velice odlišný náhled na svět. Zatím co Karel Jaromír Erben je fatalista a věří, že vírou v Boha může zvrátit sebehorší osud k lepšímu a dosáhnout tak klidu v posmrtném životě, Karel Hynek Mácha v Boha nevěří a odmítá i posmrtný život. Tyto jejich domněnky a názory se zrcadlí i v počínání hrdinů jejich děl: Vilém sedí uvězněn ve své cele a přemýšlí o smrti a nicotě, která po smrti přijde, zamýšlí se nad marností svého činu a celého dosavadního života a ze smrti má veliký strach. Svého činu sice svým způsobem lituje, ale nijak se nekaje; ví, že už se smrti nemůže vyhnout. Záhoř po setkání s poutníkem a po odhalení toho, co by ho čekalo v posmrtném životě v pekle, dostane strach a dá se na pokání. Vytrvalé modlení ho nakonec před pekelnými hrůzami uchrání.
Rozdíl je i ve způsobu spáchání zločinů, jimiž se oba hrdinové provinili. Vilém zabil v afektu a dá se říci, že to byl zoufalý čin zklamaného člověka, kdežto záhoř vraždil několikrát a zjevně bez jakékoli příčiny.
Když sleduji osudy obou hrdinů, nedá mi to zamyslet se nad tím, jak by Vilém a Záhoř dopadli, kdyby jejich příběhy sepsal tentýž autor. Možná by i Vilém umíral s nadějí, že se jeho duše dostane do nebe, kdyby byl výplodem Erbenovy tvůrčí činnosti, a Záhoř by byl možná sťat a lámán v kole podobně jako Vilém, v případě, že by toto dílo sepsal Karel Hynek Mácha. Připadá mi vůči Vilémovi tak trochu nespravedlivé, že za čin, který navíc nespáchal ani tak záměrně jako spíše v zoufalství, byl zostuzen tím, že jeho tělo nechali vystavené dlouhou dobu lidem na očích, kdežto Záhoř, ač se, podle mého názoru, provinil mnohem více, dosáhl na konci svého života očištění od svých hříchů. Zdá se mi to poněkud neúměrné: Uznejte sami, co je horší – otcovražda, provedená nevědomky, nebo opakované raždění a kanibalství? Navíc je naprosto očividné, že Záhořovo pokání nebylo ani tak ovlivněno náhlým přívalem víry v Boha, jako spíš strachem ze Satana, jenž si pro něj v pekle připravil krutý trest. Co by udělal Vilém, pokud by věděl, že člověk, který svedl jeho milou, je jeho vlastní otec? Těžko říci, jestli by pak dokázal svou zlost ovládnout a nebo naopak, jestli by se nerozzuřil ještě víc, protože se ho otec jako malého zřekl... A co by se stalo, kdyby se Záhoř s poutníkem nikdy nesetkal? Pravděpodobně by se nemohl o Záhořově loži dovědět a nejspíš by pokračoval v páchání hrůz až do své smrti.
Ačkoli jsou obě díla velice působivá, osobně preferuji Máj a mnohem víc soucítím s Vilémem než se Záhořem. Jaký si na tyto dva hrdiny vytvoříte názor vy, to už však nechám na vás.

Malý dodatek: Pokud se vám bude chtít, napište do komentářů, jestli preferujete Máj nebo Záhořovo lože...